Alberto Gilardino: „Rád bych si zahrál s Mutuem i Jovetičem“ (12. 5. 2010)
Útočník Fiorentiny Alberto Gilardino se rozpovídal v rozhovoru pro Guerin Sportivo. Těší se na nadcházející MS v Jihoafrické republice, kde sní o obhajobě zlata a v příští sezoně by rád ve fialovém dresu nastupoval v trojčleném útoku společně s Mutuem a Jovetičem.
Jak by jsi popsal dnešního Gilardina?
„Je mi 28 let, jsem dospělý jako člověk i jako hráč. Jsem v ideálním věku, mám za sebou spoustu zkušeností, také proto, že do dospělého fotbalu jsem se dostal velice záhy. A jsem připravený na šampionát v Jižní Africe.“
A co Ti ještě schází?
„Už jsem nastřílel mnoho branek, ale to mi nestačí. I nadále se chci zlepšovat, teď například piluji střelbu z větší vzdálenosti, rád bych dával branky i mimo vápno. Jenže samozřejmě jako hrotový útočník se ke střelbě z druhé vlny moc často nedostávám.“
Už jsi se v myšlenkách dotkl možnosti obhajoby zlata na Mistrovství světa?
„Radost jakou jsme v roce 2006 v Německu zažili, ta se nedá popsat. Byl to úžasný úspěch, kterého jsme dosáhli navzdory mnoha potížím, skandálu Calciopoli, nikdo nám nevěřil, všichni očekávali že brzy pojedeme domů. Místo toho Lippi dal dohromady vynikající tým, skvěle jsme se doplňovali, náš trenér měl na tomto vítězství největší podíl.“
V Miláně Tě označili jako hráče, co není schopen hrát ve velkém klubu a který nedokáže unést konkurenci.
„To jsou nesmysly. Jinak bych se přeci neprosadil ani v reprezentaci. Považuji za logické, že pokud vám věří trenér i spoluhráči, tak se hraje o mnoho snadněji. Tyto řeči začaly vznikat až od okamžiku, kdy jsem se rozhodl Milan opustit. Chtěl jsem někam, kde bych nastupoval pravidelně.“
Vrátíme od dva roky zpátky, v Palermu jsi dal gól rukou, zachoval by jsi se stejně i dnes?
„Tenkrát jsem nejvíce pochybil po utkání. Byl jsem nejspíš rozrušený, měl jsem ale přiznat hru rukou. Jenže tenkrát, pokud by rozhodčí mou branku neuznal, tak se měla pískat stoprocentní penalta. Poté si mě vychutnala média a dostal jsem několikazápasový stop. Nejvíc mě však mrzí, že jsem byl označován za někoho, kým ve skutečnosti nejsem.“
Prý jsi byl blízko odchodu do Lyonu, dá se to tak říct?
„Dozvěděl jsem se, že jejich president a trenér by mě rádi ve Francii viděli. Ale se mnou nikdy nikdo nemluvil. Mají tam výborný tým, koneckonců se probojovali až do semifinále Champions League. Jenže já jsem vždycky chtěl zůstat ve Florencii.“
Zůstal by jsi i bez Prandelliho?
„Mám zde smlouvu, kterou respektuji. Mister stojí před rozhodnutími, které musí udělat, já si budu řešit zase to své.“
„To co nám provedl Ovrebo se nedá jen tak zapomenout“
Bayern je ve finále Champions League, jak to na Tebe působí?
„Mohli jsme tam být my. Vím, že postoupit až do finále by nebylo snadné, jenže kdo ví, postupem přes Bayern bychom byli plni nadšení a kdo ví, třeba by se na Santiago Bernabeu setkaly dva italské celky.“
Takže je to stále nezhojená rána?
„Je těžké to přejít. Kvůli ofsajdu, který kromě rozhodčího viděl celý svět, bylo všechno, na čem jsme měsíce a roky pracovali, zničeno.“
Přišel by jsi do kavárny a tam Overbo: Vychrstl by jsi na něj hrnek s capuccinem?
„Nejen to…“
Je pravda, že hráči - i třeba neúmyslně - nechávají na hřišti víc v zápasech Champions League v porovnání s ligou?
„Champions League je unikátní soutěž, s tím se nedá nic dělat. My zde ve Florencii jsme ji hráli dva roky po sobě, v lize se ztráta koncentrace může projevit především tehdy, když v poháru prohrajeme. Takové porážky nás vždy tíží a po Bayernu se to naplno projevilo.“
Říká se, že jsi Prandelliho chráněnec.
„Je to lež. Nikdy nebudu popírat, že jsem se od něj naučil téměř vše, působění v Parmě pro mě bylo velice důležité, náš Mister mi dal strašně moc. Ale věřte mi, zde ve Fiorentině nás trenér Prandelli podporuje všechny.“
Pazzini v Sampdorii neuvěřitelně ožil, měl by Ti zaplatit večeři za to, že jsi jej donutil odejít…
„Ale kdepak (smích). Jsme kamarádi, Giampaolo je moc příjemný člověk. Moc mě těší, že se mu daří, svůj úspěch si zasluhuje. A koneckonců, i ve Fiorentině dokázal své, během čtyř roků také nastřílel nějaké branky.“
K nejlepším výkonům Ti dopomáhá přítomnost Adriana Mutu?
„Adrian je typycký podhrotový hráč. Moc nám chyběl. V příští sezoně by mě moc potěšilo, kdybychom zkusili hrát v útoku ve třech, s Adrianem a Jovetičem. Když vidím, jak to šlo Mourinhovi s Interem, věřím, že by to mohlo fungovat i u nás.“
Jaký je tvůj fotbalový sen?
„O Mistrovství světa jsem již hovořil, druhým snem je vyhrát nějakou trofej s Fiorentinou.“
Který z mladíků má před sebou zářivou budoucnost?
„Náš Babacar, je to ročník 1993, a jednoho dne to dotáhne opravdu daleko.“
autor: Collin | vydáno: 12. 5. 2010 | zdroj: fiorentina.it | foto: figc.it