Jaký trenér, takový fór? Siniša Mihajlović show!

Spíše nežli předváděnou hrou se trenér Mihajlović během svého prvního roku v pozici lodivoda Fiorentiny projevoval při rozhovorech a tiskových konferencích, pojďme se tedy podívat na jeho hlášky, mnohdy zábavné, jindy trapné.

Vše začalo tak nějak nevinně, letní příprava v Corině byla v plném proudu a kouč si nebral s nikým servítky. „Jovetić? Je to skvělý hráč, ale na dnešní trénink se pěkně vy...“ A jen o pár dní později si Jojo přivodil vážné zranění, které se na sezoně zcela jistě negativně podepsalo. Další hláška byla směřovaná novinářům. „Noviny zásadně nečtu..., vlastně jo, když jdu na záchod.“

Po příchodu Cerciho vířila spekulace, že hráče chtěli i v Manchesteru City. „Corvino tvrdí, že Manchester City chtěl Cerciho? To Corvino říká jen tak, aby řeč nestála. A že to řekl i Cerci? No ale tak co měl také říct, když Corvino na tiskovce seděl vedle něj.“ Zajímavé jsou i metody, jakými Siniša zřejmě rozhoduje, kdo bude hrát, toto řekl novinářům před úvodním zápasem sezony proti Neapoli: „D'Agostino nebo Cerci? Uvidíme, nechám si to projít hlavou a pak se rozhodnu. Na tréninku je nechám hrát jeden na jednoho.“

Ušetřeny Sinišových výroků nezůstaly ani děti. V tomto případě dcerka jednoho z novinářů přítomných na tiskové konferenci. „Čí je támhleto mimino?“ Ozve se novinář schovaný za kočárkem: „Moje!“ Siniša jej nešetří a okamžitě vyprskne: „Ještě že je po mamince!“. Novinář se snaží držet krok s vtipem a odpoví: „Důležité je, že nevypadá jako náš pošťák...“ Siniša vše zakončuje slovy: „To se uvidí, až vyroste...“

Po porážce v Lecce pak přišla řada na hlášku, která možná jednou vstoupí do historie. „Chci na tento tým přenést můj charakter, aby se na hřišti chovali tak, jako já! A podaří se mi to, i kdybych je měl všechny nakopat do prdele!“

V lednu se rozhořela aféra kolem Adriana Mutu, tehdejší Mutův agent mimo jiné označil italské trenéry jako nevěrohodné a že nemají koule, což samozřejmě Sinišu nenechalo v klidu. „Becali tvrdí, že italští trenéři nemají koule? Vážený pane Becali, věřte, že já koule mám! A nemám je kulaté, ale hranaté! A navíc ani nejsem Ital!“

Před střetnutím Fiorentiny s Interem byl žhavým tématem příchod legendy AC Milan, Leonarda, na lavičku Interu. „Vždycky jsem tvrdil, že bych nikdy netrénoval Janov, AS Roma nebo Milan, a tak dále... Samozřejmě, chápu, že nabídka trénovat Inter, jako Leonardovi, nepřichází každý den a jenom blázen by ji odmítl. No a já jsem blázen, já bych Milan nikdy netrénoval. Ale respektuji rozhodnutí jak Leonarda, tak káždého jiného trenéra. Já bych to neudělal, ale jak jsem řikal, já jsem jiný.“ K zápasu samotnému pak Siniša dodal: „Nemůžu říct, ať vyhraje lepší, protože to by to s námi bylo nejspíš zlé.“

K příležitosti tiskové konference před zápasem proti Laziu jeden z žurnalistů připoměl, že má Siniša strach ze zmijí a po trenérovi požadoval, aby odvyprávěl historku z dob působení v Laziu, která se týkala žertu se zmijí. „Ano je to tak, když si na to vzpomenu, tak ještě teď mi běhá mráz po zádech. Moji spoluhráči věděli, že se nebojím vůbec ničeho a tak na mě vymysleli lest. Peruzzi mi dal mrtvou zmiji do mé toaletní brašny, kterou jsem si bral do sprachy... Otevřel jsem brašnu a v ní tohle, hlavou mi problesklo co to k...a je?! Vzal jsem to do ruky a bylo to divné, hnusné. Viděl jsem Peruzziho jak se skoro brečel smíchy, tak jsem jej začal nahánět... A najednou jsme byli venku v trenkách a okolo nás asi dvěstě fanoušků. Tak jsem Peruzzimu řekl, počkej, jednoho dne ti dám do batohu bombu! Samozřejmě jsem to nakonec nikdy neudělal...“

Siniša se velice rozpovídal i před zápasem v Ceseně, tentokráte se vše točilo okolo Mutua a jeho branek za reprezentaci proti Lucembursku. „Mutu? Je to šikovný hráč, řekl bych vyčůraný, tak jako jsem býval já. A že dal dvě branky proti Lucembursku? Dejte pokoj, vždyť jsou to přeci číšníci... Samozřejmě číšníky respektuji, ale něco takového se stalo i mě. Jednou jsme se Srbskem hráli na Faerských Ostrovech a jejich křídlo a obránce pracovali v hotelu, kde jsme byli ubytovaní. Když jsem je po zápase viděl, říkal jsem si... K...a, tenhle proti mě přeci před chvílí hrál!“ Nakonec však Siniša trochu zjemnil tón. „Dnešní fotbal už se samozřejmě změnil, ale dvě branky Lucembursku nejsou zázrak. Adrianovi to ale přeju, určitě jej to těší.“ To však nebylo vše, v lednu se spekulovalo, že by měl Mutu přestoupit do Ceseny a i to stačilo Sinišovi k dalšímu perlení. „Tak jako před zápasem proti AS Roma jsem Adrianovi řekl, ať dá gól svému ex týmu. Přeci i v Římě už jednou nohou byl... A teď jim dal gól. Tak proč ne také Ceseně?“

To nejlepší ze Sinišovy show

Jedna z vůbec prvních hlášek byla před prvním zápasem sezony proti Neapoli, bylo to krátce poté, co Mihajlović měl vůbec poprvé příležitost poznat patrona klubu Diega Della Valle. „Ano, konečně jsem měl tu čest jej poznat osobně. Co mě překvapilo? No, osobně jsem si myslel, že je mnohem vyšší!“

Na konci letní přípravy v jedné z tiskových konferencí Pantaleo Corvino na otázku jak by na stupnici od jedné do deseti ohodnotil letní přestupy odpověděl: „Tak za sedm.“ Následně byl na totéž tázán Mihajlović. „Jestli souhlasím s Corvinem, že letní přestupy jsou tak za sedm? Já bych Corvina ohodnotil desítkou, když je u stolu... Co se týká přestupů, tak myslím, že ze sedmi souhlasím. Až jednoho dne bude Corvino u stolu za sedm a přestupy za deset, tak to bude lepší.“

Před zápasem s Laziem byl Siniša tázán, jak je na tom Ljajić po zdravotní stránce. „Ljajić je v pořádku. Měl by ale zajít k holiči a nechat se ostříhat a také by neměl jíst tolik čokolády, zdá se mi, že přibral. A vůbec nechodí ven, už jsem to volal i jeho otci. Je pořád u počítače! Jestli má být u počítače do tří do rána, tak je lepší, aby někam vyrazil.“

A na závěr ještě přídavek

Začínala letní příprava a dotaz byl na Andreu Della Valle. „Andrea je spokojený, viděl jsem ho a vypadal velmi klidně, odpočatě, také zhubnul.“ V Cortině přišel několikrát na přetřes i talentovaný Babacar. „Mutu a Babacar jsou vychytralí..., cikáni řekl bych. Tak jako já.“ Když přišla řeč na Babacara během přípravy podruhé, byl Siniša ostřejší. „Velice mi připomíná Balotelliho, bohužel i co se týká jeho chování.“

V Cortině poté, co tým absolovoval odpolední trénink za hustého deště, Sinišu překvapila otázka na déšť. „Samozřejmě, že trénujeme i za deště! Copak jsme z cukru, že bychom se ve vodě rozpustili?“ V prosinci Fiorentinu čekalo utkání Coppa Italia v Parmě. „Je na čase ukázat, že máme koule! Tedy jestli je máme...“ Častým tématem okolo Fiorentiny byla cittadella, klubové sídlo se stadionem. „Konečně jsem to pochopil o čem je řeč! Já myslel, že se mluví o Cittadelle, klubu z druhé ligy. A ještě jsem si v duchu říkal, proč to tady řeší, copak nemáme dost starostí s Fiorentinou?“

autor: Collin, vydáno 9. 6. 2011, zdroj: firenzeviola.it, foto:

Archiv článků