Válka, fotbal a Fiorentina očima Siniši Mihajloviče II.

Ve druhé části obsáhlého rozhovoru pro francouzský časopis Soo Foot vypráví Siniša Mihajlović o válce a rozpadu Jugoslávie a o situaci v dnešním Srbsku. Slovo přihází také na Sinišův názor na nacionalismus a kamarádství s Arkanem.

Rozpad Jugoslávie

„Jugoslávie byla rozbita, od té doby se stala spousta věcí, některé dobré, jiné špatné. Dnes se v celé Evropě mluví o krizi, ale představte si, jakéto pak může být v Srbsku. Když jsem byl malý, můj otec mi říkal, podívej, tamten je lékař, tento zase chirurg, oni se mají dobře. Ale dnes už to tak není, doktor v Srbsku měsíčně vydělá v přepočtu 200 eur. A vedle něj vidíte mladíky, od pohledu mafiány, kteří mají luxusní vozy a pěkná děvčata.“

„Jak v takovém světě můžete vychovávat děti? Proč bych měl posílat syna do školy, aby pak vydělával 200 eur? Nikdo přeci nechce pracovat za peníze, za které se skoro ani nenají. V dnešním Srbsku jsou zloději a mafiáni s velkými vozy vzorem.“

Nechybí mi jen Titova Jugoslávie

Na Sinišu míři přímá otázka, je pravda, že ti chybí Titova Jugoslávie? „Nejen Titova. Po Jugoslávii se mi stýská. Pokud se nedostanu domů alespoň jednou za tři měsíce, necítím se dobře. Jakmile se tam ale dostanu, je všechno jinak, posedím, jím, piju a žertuji s kamarády z dětství. A myslím, že právě tyto okamžiky člověku prodlužují život. Takto často jsem se vracel i v době, kdy v Jugoslávii zuřila válka. Nebylo to snadné, ale já jsem prostě musel.“

Válka je strašná

„Je to dlouhá historie, ale jak se říká: když je všechno špatně, zemi se nedaří, lid umírá hladem a nemá peníze, co se stane? Válka, vždycky válka. Protože když bojuješ o život, nemáš čas a chuť uvažovat nad tím, jak se máš špatně. Všechny války jsou hrozné, ale nejhorší je, když proti sobě bojuje jeden národ. Je to válka mezi příbuznými, mezi sousedy, mezi kamarády. Muj otec byl Srb a matka Chorvatka, dle všeho by tedy měli mezi sebou bojovat. Bohužel jsem tuto válku prožil na vlastní kůži, je to něco, co se lidem, kteří válku nezažili nedá dost dobře vysvětlit.“

„Před válkou se nedalo poznat, jestli někdo byl ze Srbska, z Chorvatska a nebo z Bosny, Všichni jsme byli spolu, já ač Srb jsem každý víkend trávil v Chorvatsku. Poprvé jsem pochopil, že je něco špatně, když jsem se bavil s kamarádem z dětství, Chorvatem, ptal jsem se jej, proč se ke mě choval nevraživě, odpověděl mi jen, «nechej to být, Srbe!» Divili jsem se, proč ta změna... a za pár týdnů začala válka. Byl jsem s kamarády na Ibize a volal jsem matce, neslyšel jsem jí kvůli hluku, tak jsem ji poprosil, ať ztlumí televizi. Ona mi na to odpověděla «Sinišo, to není televize, začala válka». Aby se mnou mohla hovořit, musela být skrčená v rohu místnosti. Chtěl jsem mé rodiče vyvézt pryč, ale oni o tom nechtěli slyšet.“

Vzpomínky na válku

„Jednoho dne můj kamarád, jeden z nejlepších kamarádů, Chorvat, přišel do domu mých rodičů a řekl jim, aby tento dům opustili. Oni jej ale neposlechli. Za dva dny se tak vrátil v doprovodu dvou dalších, všichni ozbrojení. Začal bezhlavě střílet po bráku, poté vzal mé fotky a začal střílet do nich. Když to moji rodiče viděli, odešli, a on ten dům nechali srovnat se zemí. To bylo v roce 1991, tohoto kamaráda jsem potkal opět v roce 2000. V Záhřebu při utkání Chorvatsko - Srbsko.“

„Den před zápasem přišel na náš hotel a šel za mnou, ptal se mě, zdali o tom, k čemu tehdy došlo vím, řekl jsem mu, že ano. On mi řekl, «musel jsem to udělat, kdybych váš dům nezničil, zabili by mě. Šel jsem za tvými rodiči a vysvětlil jsem jim, že ten dům musím nechat zničit, ale neposlechli mě, nevěřili mi, že bych to skutečně udělal. Poté jsem se vrátil za pár dní a dělal jsem vše možné, abych je přesvědčil, střílel jsem i do tvých fotek, aby pochopili a odešli.“

„Víš, že tvoji rodiče pro mě byli skoro jako moji vlastní... ty jim postavíš nový dům, ale mrtvé bys je neoživil. Chtěli po mě, abych ten dům vybombardoval i s nimi, ale to bych nedokázal.» Když domluvil, poděkoval jsem mu. Zachránil mé rodiče. I toto dokazuje, že kdo nezažil válku, neví o čem je. Mnozí znají o válce z vyprávění od dědů, kteří byli ve druhé světové válce, ale zažít období války na vlastní kůži je úplně o něčem jiném.“

Válka a fotbal

„S mými spoluhráči z Crvena Zvezda jsme neměli příliš problémů, fotbal byl jiný svět. Měl jsem za kamarády spoustu chorvatských fotbalistů a až na pár výjmek, kteří byli zaslepenými nacionalisty, jsme spolu měli výborné vztahy, protože sport a válka spolu nemají nic společného.“

Nacionalismus dle Siniši

„Je to pravda, vždy jsem o sobě prohlašoval, že jsem nacionalista. V dobrém slova smyslu. Jsem Srb, cítím se být Srb a svou zemi budu vždy bránit. To ovšem neznamená, že souhlasím se vším, co se tehdy stalo. Srbsko je velice hrdá zem, možná jsme trochu blázni, ale nelíbí se nám, když po nás někdo šlape a povyšuje se na nás. Když bylo Srbsko bombardováno, dokázal jsem přivézt mé rodiče do Říma. Ale můj otec zůstal v Itálii jen dva dny, poté mi řekl, «Sinišo, jestli mám umřít, chci umřít ve své zemi.» Vzal mou matku a vrátili se do Srbska, pod palbou děl. Byli v ohrožení života, ale chtěli být ve své zemi.“

„Ačkoliv jsem byl plný obav, byl jsem zároveň i velice hrdý na mého otce. To je pro mě nacionalismus. Je možné, že v Itálii, Francii či Španělsku, pokud by došlo na bombardování, tak by se všichni snažili utéct pryč ze země, nevím. Ale u nás ne. Jsme jako Japonci, když tam přišlo tsunami, viděli jste někoho z nich brečet nad svým osudem? Ne, a běžte se podívat na všechny videozáznamy ze Srbska. Když se v Srbsku někoho zeptáte «potřebuješ něco?», odpověď bude vždy «ne, mám vše co potřebuji.» Jsme příliš hrdý národ, než abychom se o něco prosili. Taktéž v době války, navzdory utrpení a bombardování, nikdo se neskrýval pod zemí, například i hospody byly neustále plné.“

Bombardování Srbska složkami NATO a italský premiér D'Alema

„V roce 1999 se NATO rozhodlo zaútočit na Srbsko, ještě než začalo bombardování, měl jsem možnost se setkat s tehdejším italským premiérem D'Alemou. V té době totiž žádný srbský politik nesměl jednat se svými zahraničními protějšky. Byl jsem tedy za D'Alemou a říkal jsem mu, ať nechají Srbsko na pokoji, že si to tam Srbové vše vyřeší sami. A naopak, pokud se rozhodnou zaútočit, všichni budou proti nim. Řekl mi, že s tím nemůže nic dělat, prtože Itálie je součástí NATO a musí se zachovat tak, jak rozhodne vedení aliance. A tak začalo bombardování, viděl jsem letdala odlétat z Říma, a tak jsem vždy volal matce, aby se schovala.“

Arkan byl můj kamarád a hrdina

Na přestřes často přichází přátelství Siniši s Arkanem. „Byl to můj kamarád. Seznámili jsme se přes fotbal, protože on byl kápem ultras fanoušků Crvene Zvezdy. Pro Srbsko je to hrdina, šel totiž do Chorvatska bránit další Srby. Ale je také pravda, že se dopustil strašných činů, tak jako ostatně všichni zůčastnění ve válce. Má matka byla Chorvatka a otec Srb, když válka začala moji rodiče byli v Chorvatsku a až poté odešli do Srbska. Bratr mé matky pak volal, «proč jste odešli? Měli jste zůstat, abych mohl zabít tvého srbského manžela!» Ten člověk bydlel dvacet metrů od mých rodičů, když mi to matka vyprávěla, nemohl jsem uvěřit.“

„Za pár měsíců později mi volal Arkan, poté co osvobodil Vukovar, město kde jsem se narodil, s tím, že našel jednoho člověka, který tvrdí, že je můj strýc. Zeptal jsem se jak se jmenuje, ale Arkan řekl, že neví a dodal «vezmu ho do Bělehradu, pokud je to skutečně tvůj strýc, tak zavolej rodičům, ať si pro něj přijednou, jinak si s ním poradíme my...» Nikdy jsem se však na mého strýce kvůli tomu co se stalo nezlobil.“

Nejsem rasista, můžeš být nejslavnější na celém světě ale...

„Na stadionu jsem od fanoušků často slyšel pokřiky jako «špinavej Srbe» či «zasranej Srbe». Já nejsem rasista, v mojí zemi žijí pouze běloši, prvního černocha jsem na vlastní oči viděl až ve 22 letech, když jsem přišel do Itálie. Nemohu být rasista. Nekoukám na to, jakou má kdo barvu kůže, ani na to kolik má peněz. Důležité je, že se jedná o slušného člověka. Potom, kdyby se jednalo i třeba o nejslavnější osobu na zeměkouli, pokud bych poznal, že je to šmejd, nechtěl bych jej trénovat. Jsem už prostě takový.“

ČLÁNKY NA TÉMA «Válka, fotbal a Fiorentina...»

autor: Collin, vydáno 19. 9. 2011, zdroj: fiorentina.it, foto:

Archiv článků