Rok 2011 je skoro za námi, pro Fiorentinu nebyl, stejně tak jako ten předchozí, ani trochu úspěšný - spíše k pláči. Nabízíme vám ohlédnutí za uplynulými dvanácti měsíci ve fialovém v abecedním seznamu, pěkně od A do Z.
Tato slova pronášeli fanoušci Fiorentiny v průběhu a především po skončení téměř každého utkání v uplynulém kalendářním roce. A mnohdy ta slova byla mnohem ostřejší, nepublikovatelná aní před, ale ani po desáté hodině večerní.
Curva Fiesole mu věnovala pokřik «Valon Behrami picchia per noi», Valone Behrami bij se za nás, který v minulosti slýchával například Carlos Dunga. A nejedná se o nadsázku když řekneme, že je jediným hráčem, který za fialový dres skutečně potí krev. Z anglického West Ham United přišel právě před rokem, kéž by se Corvinovi během lednového mercata opět podařil takovýto úlovek.
Toho v lednu čeká nesnadný úkol, pokud možno prodat nespokojené a špatně hrající hráče a přivést jiné, sice za levno, ale lepší. Těžký úkol, okořeněný také faktem, že další nepovedené přestupy by sportovnímu řediteli Fiorentiny mohly nadobro zlomit vaz a s platností od června ukončit jeho Florentské působení.
Před třemi lety poté, co v dresu Udinese nastřílel deset branek, okolo něj kroužil i Real Madrid a mluvilo se až o pětadvacetimilionovém přestupu. Do Fiorentiny přišel v létě 2010 a měl se stát režisérem hry, nikdy se však pořádně neprosadil a po jediné sezoně se vrátil zpět do Udinese. Fiorentinu jeho roční spoluvlastnictví přišlo (nepočítaje hráčův plat) na čtyři miliony eur.
Neboli také Frecciarossa - italské rychlovalaky brázdící mezi Florencií a Milánem, tak důvěrně známe Houssine Kharjovi. Pakliže se Maročan stále nepřestěhoval, měl by alespoň od nového roku využívat služeb nové soukromé vlakové linky Italo, patřící pod křídla společnosti NTV majitele Fiorentiny Diega Della Valle.
Ve městě Danteho či Medičejských toho zažili v roce 2011 mnoho, nejprve zklamání z nepodařené sezony 2010 - 2011, poté přišlo krátké letní vzrušení se spekulacemi o možném odchodu Mihajloviče do Interu, kterého měl nahradit Delio Rossi. Nakonec Siniša zůstal a sezona se nerozjela nejhůře, po remíze a velmi dobrém výkonu na půdě silné Neapole vzala většina fanoušků Sinišu na milost. Jenže pak přišel hluboký propad a po ostudné porážce na hřišti Chieva byl Mihajlović odvolán. Přišel fanoušky vymodlený Delio Rossi, jenže kýžený efekt se nedostavil, naopak Fiorentina hraje zápas od zápasu stále hůř. Kde jsou ty časy, kdy ve Florencii rozdávali fotbalovou radost hráči jako Antognoni či Batistuta.
Góly chybí, tečka. Alberta Gilardina přibrzdilo v této sezoně zranění, přesto je jeho bilance dvou branek za více než dvanáct hodin herního času tristní. A jeho náhradník Santiago Silva je ještě horší s průměrem jedné branky za deset hodin - uruguayský útočník je dokonce florentskými fanoušky podezírán, že je pornoherec, který fotbal bere jen jako vedlejší zaměstnání.
Obvykle se tam tým nachází den před domácími zápasy, v uplynulých dvanácti měsících však bylo zapotřebí několik rezervací extra. Ať už to bylo časně z jara, kdy vrcholila herní krize a nebo na podzim, když se provalilo, že z hráčů Fiorentiny se stal postrach nočních klubů.
Juniorka Fiorentiny v roce 2011 vyhrála Italský pohára a Italský superpohár, dostala se také až do finále velice prestižního mládežnického turnaje ve Viareggiu. Jenže co z toho? Michele Camporese, který se krátce blýsknul v áčku je zpět mezi mladíky, ačkoliv tuto soutěž již dávno přerostl a už tam jen stagnuje. Stejný případ je i, ještě nedávno Barcelonou naháněný, Babacar. A Federico Carraro, ve kterém mnozí vidí nástupce fantasistů typu Francesca Tottiho se trápí na hostování v druholigové Modeně, kam jej Corvino nejspíš bez rozmyslu poslal. Jediným hráčem juniorky, který dostal na podzim skutečnou šanci v áčku je Amidu Salifu.
Jediný opravdový fotbalista, kterého Fiorentina ve svém středu má. Poté co jej vážné zranění kolene vyřadilo na rok ze hry je zpět a ač se to může zdát v dresu Fiorentiny nemožné, fotbalem se očividně baví. Fiorentina se Stevanem Jovetičem a bez, to jsou dva rozdílné a naprosto nesrovnatelné týmy. Jediné co můžeme dodat je, ať Stevanovi vydrží zdraví a také trpělivost, protože fotbalisty jeho kvalit je pro boj o dvanácté místo škoda.
Chyby nejsou jen ve hráčích. Naopak, většinu odpovědnosti za současný stav ve Fiorentině nese vedení, a tím je nejen sportovní ředitel Corvino či věčně nepřítomný patron klubu Andrea Della Valle. Oficiální president Mario Cognigni a jeho zástupce Sandro Mencucci působí ve svých prohlášeních dost často komicky, když ne rovnou trapně. A teď netřeba přetřásat letní sliby o ataku na pohárovou Evropu, ale stačí, že před týdnem ten první oznáčil kádr za dostatečně silný a bez potřeby posilovat, ačkoliv snad jen hodinu předtím ten druhý přislíbil tři posily.
Fiorentina jej získala poté, co pro něj slavný Manchester United nedokázal vybavit pracovní povolení. A za Prandelliho se pomalu,a ale jistě dostával do sestavy. Když se zranil Jovetić, zdálo se, že se na něm bude stavět. Pár povedených zápasů a chlapci bohužel stoupla sláva do hlavy, nejprve působily Mihajlovičovy komentáře o špatném účesu, nadměrném hraní na Playstation a přehnané konzumaci čokolády komicky, talentovaného Adema Ljajiče však nebere příliš v potaz ani Delio Rossi.
Před dvěma roky si vyžádal čas na rozmyšlenou, aby poté v létě 2011 oznámil, že neprodlouží kontrakt. Od toho okamžiku se každým dnem snižuje cena, za kterou by jej Fiorentiny mohla prodat a pakliže neodejde teď v lednu, může od prvního února podepsat smlouvu s kýmkoliv se mu zamane, aby tam posléze v létě zadarmo zamířil. Z Milána se proslýchá, že má již přes rok ústní dohodu s tamějším AC, čas ukáže, zdali je to pravda. V této situaci však selhalo i vedení, president Cognigni nejprve prohlásil, že pro klub Riccardo Montolivo již neexistuje - ale ihned dodal, že pokud trenér chce, může jej samozřejmě nechat hrát…
V brazilské lize byl již v devatenácti prvním brankářem a členem reprezentace dospělých. Fiorentina jej koupila před rokem, do branky se však v soutěžním zápase podíval teprve nedávno, v pohárovém utkání proti Empoli. Když se však podíváme na výkony Artura Boruce, možná by nebylo od věci talentovaného Neta povýšit na post brankářeské jedničky.
Ta je achilovou patou Fiorentiny snad od schvíle, kdy byl klub založen. I přesto nás však obránci dokáží překvapit novými a novými chybami, Alessandro Gamberini již dlouho není tím hráčem, kterého známe z dob tažení Pohárem Uefa, Cesare Natali je jen průměr a Per Krøldrup toho «naštěstí» kvůli zranění letos moc nenahrál. Taktéž Lorenzo De Silvestri, místo zlepšování často nutí fanoušky oplakávat odchody takových hvězd, jakými byli v nedávné minulosti Comotto či Zauri. Výjmku potvrzující děravost fialové obrany tvoří Matija Nastasić.
Fotbalisté jsou jen lidé a rádi si užívají noční život, dělo se tomu tak i v dobách úspěšných tažení pod trenérem Prandellim. Potíž kromě porušování životosprávy je v tom, že fanoušci jen stěží odpustí přeplaceným hráčům dlouhé tahy po florentských diskotékách, když ti se pak po trávníku často jen líně plouží a nejsou schopni porazit týmy neuvěřitelných kvalit jako Atalanta či Brescia. Opakovaně byli v nočních, hodně pozdních hodinách, přistiženi Alessio Cerci, Adem Ljajić, Andrea Lazzari, Michele Camporese či Juan Manuel Vargas, o kterém kolují zvěsti spojené s konzumací ohnivé vody v kvantitách, za které by se nemusel stydět ani Polívkův Bohuš z Dědictví.
Té jsme si v roce 2011 s Fiorentinou užili skutečně po hříchu málo. Povedené zápasy byly snad jen dva, jarní vítězství s pěti vstřelenými brankami do sítě Udinese a teď nedávná výhra 3:0 nad nenáviděným rivalem z Říma. Poměr branek v zápase proti AS Roma je však silně zavádějící, hosté totiž působili značně v rozkladu a utkání dohrávali jen v osmi lidech. Ostatně i to dokazuje, jak s málem si musí fanoušci Fiorentiny vystačit.
V konkurenci týmů jak jsou Lecce, Cesena či Novara by snad neměl pád do druhé ligy vůbec hrozit. Ale stačí se ohlédnou jen o rok nazpět, ani hráči a fanoušci Sampdorie si zcela jistě nepředstavovali, že skonči v Serii B. A návrat je pro Sampdorii více než komplikovaný, prozatím se totiž místo postupu stylem start - cíl, potácí jen těsně nad středem tabulky.
Obvykle charakterizuje jednota a oddanost. Pokud by byli hráči Fiorentiny placení za to, jak si váží dresu a jak jej reprezentují, většina z nich by nedosáhla na hranici životního minima. A že v kabině netáhnou všichni za jeden provaz netřeba dodávat.
Pantaleo Corvino by měl pro dobro své i klubu sám sobě zakázat s tímto klubem obchodovat. Za posledních pár let nasypal do kas furlanského celku téměř patnáct milionů eur, co za ně D'Agostino s Felipem předváděli není radno vůbec připomínat. A jen pro úplnost dodejme, že během své kariéry oblékali dres Udinese i další komici, kteří dnes «baví» fanoušky Fiorentiny, Krøldrup a Natali.
V létě byli ne zrovna vybíravým způsobem odejiti Mutu a Frey, taktéž si klub příliš nelámal hlavu s odchody hráčů, kterým končila smlouva - namátkou jmenujme Santanu či Donadela. Na jednu stranu je pravda, že bylo potřeba začít s přestavbou kádru, pokud však odchozí měli nahradit nepopsatelně hrající Munari s Lazzarim, tak snad bývalo bylo lepší minimálně Donadela udržet.
Těžkopádná, pomalá, bez nápadu. Výjmkou je Behrami a nedávno z juniorky povýšený Salifu, zbytek je však špatný a horší. Montolivo, krom toho, že si dává pozor, aby mu brzký odchod nepřekazilo zranění, svůj bohatý repertoár přihrávek do strany obohatil o nádherné narážečky s vlastními stopery, Gianni Munari a Andrea Lazzari se o přihrávky raději ani nepokouší a míče rovnou odevzdávají hráčům soupeře. Křídla Cerci a Vargas, když se zrovna nevyspí, jsou na hřišti jen k pláči. A Marco Marchionni? Prý byl naposledy spatřen v říjnovém vydání pořadu Na stopě.
autor: Collin | vydáno: 27. 12. 2011 | zdroj: fiorentina.cz | foto: firenzeviola.it