Dnešní vydání italského deníku Corriere della Sera přineslo rozhovor s naším talentovaným útočníkem Stevanem Jovetičem. My vám zde přinášíme nejzajímavější části tohoto fotbalového povídání.
Do řady osobností, pějících chválu na talentovaného Černohorce, se přidal i patron Fiorentiny - Diego Della Valle má pro Stevana jen samé komplimenty…
„Jsem za ně vděčný, káždého potěší, když slyší chválu, o to víc pak od našeho patrona. On a Andrea jsou nám stále nablízku, věřím, že president se mezi nás brzy vrátí. Jeho přítomnost je pro náš tým důležitá.“
Ve Florencii propuká Jojo-mánie a fotbalová Itálie se ptá: Kdo je to, co umí, odkud pochází?
„Není toho příliš, co by se dalo vyprávět. Snad, že fotbal je můj život. S míčem jsem si hrál dřív, než jsem se naučil mluvit a chodit… S fotbalem jsem začal v klubu Mladost Podgorica, klubu z mého města, nejdříve jsem kopával jen tak na ulici, potom, když mi bylo 8 let, tak jsem se přidal k místnímu klubu - na tu dobu mám nádherné vzpomínky.“
Tvá nejoblíbenější pozice?
„Vždycky vepředu, nejlépe v útoku, nikdy mě nebavilo být obráncem.“
Pak přišel Partizan - splnění snu?
„Bylo mi třináct a půl, když se mi ozvali s nabídkou. Bělehrad je 500 kilometrů daleko, takže to byl pro mě obrovský šok, obrozvská životní změna, a zároveň neopakovatelná šance. Společně se mnou šla i sestra Bojana, která na mě dohlížela. Ona chodila do školy a já hrál fotbal. Byli jsme vlastně jako takový rodinný tým.“
V Partizanu jsi všem vytřel zrak.
„Za čtyři a půl roku jsme vyhráli ligu, dostal jsem se do reprezentace Černé Hory, a když jsem odcházel, tak jsem byl v klubu kapitánem. Ale musel jsem odejít, cítil jsem, že Partizan byl teprve první krok…“
Nebylo Ti ještě ani 18 let, když se poprvé ozvala Fiorentina…
„Itálie je pro mě výjmečná země, tedy vyjma dopravních zácp (smích). A neříkám to proto, že zde hraji, je to prostě něco, co cítím již od mala. Kaká a Ibrahimović, společně s Messim nejlepší hráči na světě, se rozhodli odejít do Španělska, já se však cítím výborně tam, kde jsem. A doufám, že zde zůstanu ještě dlouho. A navíc Florencie mi svým způsobem byla souzená, když jsem hrával v Partizanu, tak jsem v telefonu míval videa Batistutových branek.“
Říká se, že jsi odmítl Real Madrid a poté i Juventus. Je pravda, že Ti telefonoval Ranieri, aby Tě přesvědčil ať odmítneš Fiorentinu?
„Ranieri mi nikdy netelefonoval a co se týká dalších klubů tak netuším, museli byste se zeptat mého agenta. Já jsem měl okamžitě jasno, vybral jsem si dres Fiorentiny.“
První rok v Itálii se nezdál být snadný, často jsi byl na lavičce a vstřelil jsi jen dvě branky…
„Měl jsem potíže s přizpůsobením se, musel jsem se učit nový jazyk a hlavně se zde hraje jiný fotbal - mnohem agresivnější, techničtější, vše je zde mnohem obtížnější. Ale ani na chvíli jsem neuvažoval, že bych to vzdal, naopak snažil jsem se využít každý okamžik na hřišti k získávání zkušeností.“
Druhá sezona pro změnu začala na výbornou, šest branek, z toho čtyři v posledních čtyřech střetnutích, rovných pět na stadionu Artemia Franchi, z toho dvě Liverpoolu.
„Proti Reds to byl nejkrásnější zápas mé kariéry. Ale ještě důležitější byla branka proti Sportingu, protože nám otevřela bránu do Champions League. Tento rok je pro mě úplně jiný, cítím se klidnější, jistější, jsem platným členem týmu. Se spoluhráči mám výborné vztahy, fanoušci mi dávají najevo náklonost a trenér mi důvěřuje.“
Možná brzy připravíš o místo Adriana Mutu?
„Adrian není rival. Je to nejlepší hráč, se kterým jsem kdy měl tu možnost hrát. On mi dává cenné rady a já mu naslouchám. Můžeme hrát spolu, což jsme již názorně předvedli. A hlavně uvidíte, že ještě za Fiorentinu vstřelí spoustu branek.“
Kdo je tvým idolem?
„Prvím byl Predrag Mijatović - Číslo 8 jsem si vybral na jeho počest. Poté také Shevchenko, v minulé sezoně jsem si s ním vyměnil dres - a navždy si ho schovám.“
Kterému z velikánů se nejvíc podobáš?
„Každý hráč je jedinečný. Není druhý Sheva, stejně tak nikdy nebude druhý Jovetić. Tohle neříkám proto, že bych byl namyšlený - vím, že mě čeká ještě dlouhá cesta a spousta překážek. Naopak jsem si vědom, že to nejtěžší přijde právě teď, všichni ode mne očekávájí velké věci a tlak bude neustále narůstat. Ale já zůstávám i nadále klidný.“
Jsi spíše útočník, nebo ofenzivní záložník?
„Můžu hrát jak v záloze, tak jako podhrotový útočník. Jsem rád v pohybu, snažím si hledat volné prostory a nabízet se směrem k brance.“
Fanoušci Tě přirovnávají k Robertu Baggiovi, je to zavazující?
„A Savičević mě přirovnal ke Cruijffovi, kterého jsem vlastně nikdy neviděl hrát. Baggio byl fenomén, já jsem teprve na začátku…“
autor: Collin | vydáno: 6. 10. 2009 | zdroj: Corriere della Sera | foto: calcioviola.it