Eduardo Macia: Vše o mém životě s Fiorentinou

Dnes technický ředitel klubu Eduardo Macia se ve Florencii objevil poprvé v listopadu 2011, když jej přivedl tehdejší sportovní ředitel Pantaleo Corvino. Zprvu byl neviditelný, časem se však stal tváří změny a pokroku, které Fiorentina od té doby udělala. Když byl ve Florencii rok, oslavil to kurzem italského jazyka. Druhý rok oslaví s občanským průkazem vydaným florentskou radnicí, jenž potvrzuje jeho příslušnost k městu i «papírově».

«Na oslavu dvou let strávených ve vedení Fiorentiny jsem si rozhodl nadělit Florencii. Zamiloval jsem si toto město, každým dnem poznávám jeho různé tváře. Mnohdy se podaří poznat tu pravou tvář města až v okamžiku odchodu, já se však takového omylu nechci dopustit.» Macia neuvažuje nad odchodem, a nejen proto, že jej ke klubu váže smlouva až do roku 2016, ale především proto, že se cítí být uprostřed velkého projektu. Přítomnost i budoucnost Fiorentiny stojí na něm. «Odchodem se vůbec nezabývám, veškeré mé myšlenky jsou směřovány k Fiorentině, zůstanu zde tak dlouho, dokud mě majitelé klubu budou považovat za přínos. Navíc cítím, že Florencie mi je souzená, lilie je symbolem měst Llomay a Caradu, odkud pocházejí moji prarodiče.»

Ve Florencii se Macia ani trochu nenudí, a to jak na hřišti, tak i mimo něj. «Žiji zde sám a způsob, jakým prožívám jednotlivé dny tomu napovídá. Jsem značně koncentrován na svou práci, ať už v kanceláři, na hřišti, nebo na cestách. V místech, kde jsem působil dříve pro mě existovala práce a pak jen ticho domova. Zde je to jiné, chodím na večeře s kamarády, sledujeme společně zápasy. Často také vyrazíme na večeři s Daniele Pradèm a Vincenzem Montellou, nehovoříme však jen o fotbale, řešíme naše každodenní starosti, dělíme se o zážitky z minulosti. Já a Daniele jsme v první řadě manažeři, kteří pracují ve světě fotbalu, stejně tak se dokážeme i několik hodin bavit o něčem, co s fotbalem nemá vůbec nic společného.»

Neméně důležtí jsou pro Maciu i další spolupracovníci, některé si přivedl poté, co s nimi spolupracoval na předchozích štacích. «Chováme k sobě respekt, neustále hovoříme, sdílíme názory a nápady. Mají veškerou volnost a zodpovědnost, protože jen tak mohou pracovat opravdu na maximum. Na mou žádost dorazili Hansen, Vicki Papa a Stefano Desideri, stejně tak si vážím i těch, kteří v klubu již byli předtím.»

Zajímavostí je, že od Corvinova odchodu s bývalým sportovním ředitelem Fiorentiny již neudžuje žádný kontakt. «Přiznám se, že k tomu zatím nebyla příležitost. Také proto, že sám Corvino chtěl po odchodu takříkajíc spálit mosty, aby mohl co nejdříve nabrat nové síly do další práce. Chovám k němu obrovský respekt, mnohému jsem se od něj naučil.»

V soukromém životě Macia nezapře svůj španělský původ, užívá si plnými doušky každého momentu, všeho co mu život nabízí. Ve Valencii má byt v 31. patře moderního věžáku, blízko moře, odkud sleduje život a nabírá energii. «Ve Florencii to tak nemám, vila kterou obývám má dvě patra a ani poblíž není moře. Ale našel jsem řešení, velice rád zamířím na Piazzale Michelangelo, odkud si mohu vychutnávat celou Florencii a odpočívat. Je to mé nejoblíbenější místo, často chodím s přáteli na večeři poblíž, abychom si mohli užívat výhledu z restaurace.» Co se týká přátel, tak jak sám říká, ve Florencii našel spoustu skutečných přátel. «Těší mě, když mě lidé oslovují jménem a nikoliv třeba pane řediteli, i když je pravda, že spíš než Eduardo mě volají Edoardo, ale to vůbec nevadí» dodává Macia se smíchem. Kromě restaurace Vedetta, odkud sleduje Florencii má technický ředitel Fiorentiny rád menší, ale něčím odlišné restarace. «Nemám rád řetězce, líbí se mi, když má restaurace svého ducha. Třeba Le tre panche, L'antico Noè, Le carceri, Torre 79, Giorgio, La reggia, to jsou místa kam chodím nejčastěji. S Pradèm či pracovně pak dávám přednost restauracím Tredici Gobbi, Via vai či Fuor d'acqua.»

Na řadu přichází vztah z fanoušky Fiorentiny. «Florentská vášeň je jedinečná, tak jako celé město. Moc rád se s fanoušky stýkám, protože žijeme ve stejném světě. Moc rád se s lidmi bavím, ke každému přistupuji stejně, ať se jedná o fanouška, nebo třeba o starostu. Mimochodem, když jsem zmínil starostu, tak třeba Renzi, na stadionu, když slaví gól není starostou, ale fanouškem.»

Ačkoliv je Eduardo Macia stále více Florenťanem, jeho rodina, manželka Noemi a jejich dvě děti zůstávají ve Valencii. «Moje manželka je generálním ředitelem jedné důležité společnosti, oba dva jsme museli kvůli práci učinit obtížná rozhodnutí, ale vzájemně jej respektujeme. Obdivuji na ní její sílu a nezávislost. Moc mi chybí, jak ona, tak i naše děti, mluvíme spolu každý den a vídáme se alespoň jednou za dva měsíce. Teší mě, jak naši synové rostou, jsou to dvojčata, Nacho je spíš po mě, zatímco Edu je jako Noemi.» Tento rok oba synové začli s fotbalem, pečlivě také sledují, jak se Fiorentině daří. «Je to tak, jakmile se zranil Ambrosini, tak okamžitě vyzvídali, zdali je to vážné.»

Vítězství v Miláně dodává Fiorentině tolik potřebný klid, ale Macia se nenechal unést emocemi ani po ne lehce akceptovatelné porážce s Neapolí. «Fotbal je svět, ve kterém neexistuje spravedlnost. Je potřeba počítat s chybami, ať už třeba útočníka, nebo rozhodčího. Fotbal je jako oheň, nesmíš od něj být moc daleko, jinak tě neohřeje, ale zároveň ani moc blízko, aby ses nespálil. Pro mě je důležité, že vím jak pracujeme, děláme pro úspěch všechno, pomáhá mi to zůstat klidným za jakékoliv situace. Oceňuji způsob, jakým porážku s Neapolí komentoval trenér Montella.»

V května Macia oslaví 40. narozeniny. «Je to ten nejkrásnější věk, dovoluje docenit veškeré hodnoty v životě.» Společně s narozeninami by Macia rád oslavil také trofej s Fiorentinou. «Jsme ambiciózní, doufám, nebo spíše sním o velkém vítězství, protože někdy se sny skutečně vyplní.»

autor: Collin, vydáno 5. 11. 2013, zdroj: corrierespione.altervista.org, foto:

Archiv článků