Martin Graiciar, příští «česká Fialka», se představuje

Martin Graiciar
Martin Graiciar (Alessandro De Felice - soukromý archiv)

Od londýnské zkušenosti v dresu Arsenalu až ke snu jménem Fiorentina. Kádr Fialek prošel v létě nevídanou revolucí, během které příchod neznámého mladíka fanoušky příliš nezaujal. Řešily se hlavně odchody opor, zatímco posily dorazily až později, téměř se závěrem přestupního termínu. Přesto příchod Martina Graiciara může poznamenat následující osudy Fiorentiny, prozatím Martin hostuje v Liberci, ale postupně se připravuje na velký krok. Od příští sezony totiž bude bojovat o místo ve fialovém dresu.

Martin Graiciar je očividně nadšený, když hovoří o své budoucnosti, nemůže se dočkat návratu do Itálie až konečně oblékne dres Fiorentiny. Není to úplně typický hrotový útočník, i přes výšku 185 cm, je velice pohyblivý, rychlý a má skvělou techniku, navíc pomáhá svému týmu při zakládání útoku. V této sezoně v dresu Liberce nastoupil do čtyř zápasů a vstřelil dvě branky, toho času se nachází u reprezentace do devatenácti let, se kterou se utká s Řeckem a s Anglií.

Můžeš se nám představit? V jakém rozestavení se cítíš nejlépe? Jaká je tvá oblíbená role a kterému hráči by ses typově přirovnal?
«Jsem hrotový útočník. Mé oblíbené formace jsou 4-2-3-1 a také 3-5-2, ve kterém je výhoda, že mám v útoku dalšího spoluhráče, se kterým mohu spolupracovat. Po fyzické a technické stránce bych se přirovnal k Aubameyangovi, ale samozřejmě nehraju tak skvěle jako on (smích). Každopádně jeho přednosti jsou rychlost a technika, dokáže sám vést celý útok.»

Byl jsi také na zkoušce v Arsenalu, co ti tato zkušenost z Londýna dala?
«Arsenal patří k nejlepším klubům na světě. Měl jsem 14 roků a nechali mě několik dní trénovat s celky do 18 a 20 let a také s rezervou. Mohl jsem také možnost hovořit s mnohými hráči prvního týmu, všichni byli opravdu vstřícní. A nemohu zapomenout ani na zázemí, jaké takový velkoklub má. Na konci týdne jsem pak nastoupil v dresu U16 proti Norwichi, nemohl jsem hrát se staršími z věkových důvodů. Ten zápas se mi velmi povedl, vyhráli jsme 4:2 a já vstřelil tři branky. Potom jsem se bavil s Arsené Wengerem, ten mi řekl, že se mu můj výkon zamlouval a chtěl abych v Arsenalu zůstal, jenže to jsem nemohl, kvůli pravidlům FIFA přicházel přestup do úvahy až po dovršení šestnácti let. Musel jsem tak rok a půl čekat, a nakonec když už jsem mohl odejít, přišlo ošklivé zranění, se kterým jsem byl přes rok mimo hru. Arsenal mě sledoval i v následujících letech, ale v tuto chvíli mám v hlavě jen Fiorentinu a mou budoucnost v Itálii.»

Proč jsi odešel z Plzně? A čím to, že jsi zvolil zrovna Liberec jako další působiště?
«V Plzni jsem hrál šest let, chodil jsem tam do školy a mám tam spoustu kamarádů. Mám to město moc rád, ale s klubem jsme měli problémy ohledně mého začlenění do dospělého fotbalu. Slíbili mi, že se začnu připravovat s prvním týmem a postupem času dostanu i zápasovou zátěž, ale nebylo tomu tak. Nedodrželi to, co jsme si řekli. A tak jsem se rozhodl odejít, měl jsem možnost hrát za juniorku Sparty a Slavie, ale dal jsem přednost Liberci, protože tam byla možnost zapojit se k áčku. A právě tato zkušenost s dospělým fotbalem mi pomohla k přestupu do Fiorentiny.»

Jak jsi se dozvěděl o zájmu Fiorentiny?
«Pamatuji si, že v květnu mě můj agent po dvou zápasech s reprezentační osmnáctkou v Srbsku pochválil, že jsem hrál velmi dobře. V obou zápasech jsem vstřelil branku a celkově jsem byl spokojený se svým výkonem. A když jsem se vrátil do Prahy, tak mi agent oznámil, že na těch zápasech byli skauti Fiorentiny. O pár týdnů později, ve francouzském Toulonu jsem na turnaji “World Youth Festival” vstřelil gól proti skotské dvacítce a odehrál dobré utkání proti Brazílii, po skončení mi pak oznámili, že Fiorentina o mě má reálný zájem a chce dojednat přestup. Jenže za další dva týdny jsem s devatenáctkou hrál Mistrovství Evropy a tak jsem nemohl okamžitě odletět do Florencie, smlouvu jsem tak podepsal až v samotném průběhu turnaje.»

Jakto, že jsi se rozhodl zůstat ještě jednu sezonu v Liberci?
«Mnozí mě upozornili na to, že v Itálii není snadné přejít do dospělého fotbalu. Jsem mladý a potřebuji především hrát, Fiorentina s tím souhlasila. Proto jsme společně rozhodli, že tento rok ještě strávím v Liberci, abych pravidelně nastupoval a nasbíral další zkušenosti.»

Objevil jsi se i na soustředění Fiorentiny v Moeně, jaké byly tvé pocity? Mluvil jsi s trenérem Piolim?
«Strávil jsem tam jeden týden letní přípravy. Zůstal jsem ohromen a potěšen, poznal jsem všechny hráče Fiorentiny a velice mě překvapilo, jak se chovali, jsou úplně v pohodě. Taktéž mě překvapila profesionalita celého realizačního týmu, trenérů, fyzioterapeutů a doktorů. S trenérem Piolim jsem se několikrát bavil, řekl mi, že se mu zamlouvám a je rád, že jsem hráčem Fiorentiny. A také mi odsouhlasil rozhodnutí zůstat ještě rok v Liberci a hrát. Byl jsem v Moeně jen týden, ale okamžitě jsem pochopil že má spoustu zkušeností k předání a nemohu se dočkat, až s ním budu moct pracovat.»

Sleduješ zápasy Fiorentiny?
«Ano, samozřejmě! Sleduju Fiorentinu v televizi. V neděli jsem viděl porážku s Chievem Verona, což mě velice mrzelo.»

Jak se připravuješ na příchod do Itálie? A v čem se musíš zlepšit?
«Každý týden si s jedním z trenérů v Liberci přidávám individuální trénink, v současné době piluji střelbu. Také musím zapracovat na pohybu a nábězích za obranu.»

Jaké jsou největší rozdíly mezi českým a italským fotbalem?
«Myslím, že fotbal je v Česku mnohem více o fyzické síle a soubojích, zatímco v Itálii jsou týmy mnohem lépe organizované. Obrovský rozdíl dělá taktika. Jsem přesvědčený, že italská Serie A je ta nejlepší soutěž pro rozvoj jakéhokoliv mladého fotbalisty, pomáhá v růstu ve všech ohledech.»

Mluvil jsi o Fiorentině s některým z bývalých českých hráčů, kteří fialový dres oblékali?
«Bohužel ne. Ale vloni v prosinci jsem byl týden na zkoušce v Sampdorii a měl jsem možnost mluvit s Patrikem Schickem. Vyprávěl mi vše o Itálii, o tom jak se vypořádal s přechodem z Prahy do Janova.»

Jak jsi na tom s italštinou?
«Začal jsem ji studovat, mám za sebou první čtyři lekce. Zpočátku se to zdálo snadné, ale není to tak. Pro Čecha není italština tak snadná, jako například studium angličtiny nebo němčiny.»

Který trenér byl pro tvou dosavadní kariéru nejzásadnější?
«Zcela jistě Jindřich Trpišovský, můj současný trenér ve Slovanu Liberec. Během mládežnických let jsem měl spoustu schopných trenérů, ale on do mě vložil důvěru a dal mi šanci hrát v áčku. Má cit pro práci s mladými hráči.»

Máš nějaký idol či vzor?
«Vzhlížím ke Cristianu Ronaldovi a líbí se mi také Gareth Bale a Eden Hazard.»

Pro www.fiorentina.cz italský freelance novinář Alessandro De Felice, autor blogu Il Calcio Ceco a spolupracovník mimo jiné La Gazzetta Dello Sport a Calciomercato.com.
Grazie mille, Ale!

Článek v italském znění naleznete na stránkách www.calciomercato.com.

autor: Collin, vydáno 10. 10. 2017, zdroj: Alessandro De Felice, ilcalcioceco.altervista.org, foto: Alessandro De Felice - soukromý archiv

Archiv článků