Batigol, či chcete-li il Re Leone..., nebo jednoduše Bati

Gabriel Batistuta [ve fialovém 1991-2000]

Mládí a rodina

Gabriel Omar Batistuta byl, je a navždy zůstane jedním z nejlepších útočníků v historii. Světlo světa spatřil poprvé 1.února 1969, když se zde narodil rodičům Osmarovi a Glorii, na malém městě Avellaneda, nikoliv tedy v Reconquistě, jak bývá často uváděno. Své dětství strávil pod dohledem svého otce a dědečka Melchora, ten v Gabrielově životě sehrál velice důležitou roli. "Bati" nepocházel z bohaté rodiny, a tak celé dny trávil pouze na rybách, nebo při hře s míčem (basketbal, fotbal).

V sedmnácti letech došlo ke dvěma velmi důležitým událostem. Gabriel, který do té doby hrál současně s fotbalem i basketbal se rozhodl, že se bude věnovat pouze jednomu sportu. Ačkoliv v té době se zdálo, že v basketbale vyniká víc než ve fotbale, rozhodl se, že do míče bude radši kopat. Druhá událost byla pro Gabrielův pozdější život ještě důležitější. Byl pozván na jednu narozeninovou oslavu. Mladá dívka slavila patnácté narozeniny, což je velice důležitá událost v životě argentinské dívky. Onou oslavenkyní byla Irina, když ji Gabriel poprvé uviděl byl její krásou ohromen. Po osmi měsících si dali první polibek. Oběma bylo jasné, že si jsou souzeni.

První těžká zkouška přišla, když Gabriel podepsal první profesionální kontrakt a musel se stěhovat do jiného města, zatímco Irina zůstala v její rodné Reconquistě. Vše ale překonali a 28.prosince 1990 si v kostele St. Roque řekli své ano. V létě roku 1991 se přestěhovali do Florencie. Zde se jim narodili tři synové - Thiago, Lucas a Joaquín. Všichni s městem srostli, a tak se v létě 2000 Gabrielovi těžce odcházelo.

Začátky

Svou fotbalovou kariéru začal na hřišti zvaném "il lombrico", velkém, prašném plácku, plném děr. Poté se přesunul na "la bombonera" stadion Boca Juniors. Jeho cesta na vrchol však byla velice těžká a bez štěstí by se "Bati" nikdy nedostal tam kde dnes je. To že bude fotbalovou hvězdou nebylo jeho snem. Vždy snil o tom jak s basketbalovým týmem Argentiny vyhraje olympiádu. Svůj debut v profesionálním týmu si vychutnal 25.září 1988.

Od ledna 1987 byl členem týmu Newell's Old Boys, trenérem týmu byl Marcelo Bielsa a ten se ho rozhodl po dlouhé době, kdy hrál za juniorku, povolat do prvního týmu. Ve svém prvním zápase nastoupil proti San Martinu, odehrál poslední půl hodinu, jeho tým však prohrál 1:0. O tři dny později byl na programu zápas poháru Osvoboditelů, semifinálový zápas se San Lorenzem, nejlepší střelec týmu Gabrich byl zraněný, a tak musel nastoupit mladý Batistuta. Na trávníku se objevil v čísle devět, neskóroval, ale na hřišti nechal srdce. Další den novinové titulky hlásaly: "Batistuta, nově vycházející hvězda!"

Svou první zkušenost s italským fotbalem získal na turnaji ve Viareggiu. První utkání zde odehrál proti AC Milan, utkání skončilo nerozhodně, za italský tým tenkrát nastoupil "jakýsi" Francesco Toldo. V dalším zápase vstřelil hat-trick proti CSKA Sofia. Gabrielův tým skončil na turnaji po porážce s Torinem na penalty, když rozdodující penaltu nedal právě "Bati", oslavil tak své dvacáté narozeniny... V jednom z volných dnů se trenéři rozhodli vzít své hráče na zápas pravého Calcia, a to na utkání Fiorentina - AC Milan. Gabriel byl ohromen množstvím lidí a hlavně způsobem, jakým tifosi Fiorentiny svůj tým podporovali. Tou dobou si Gabriel určitě neodvážil představit, že již za dva roky budou tito tifosi jeho a to navždy...

Profi fotbal

V týmu Newell's Old Boys podepsal svou první profesionální smlouvu, byla na jeden rok a zaručovala mu $20,000 za rok. V polovině sezony přešel do River Plate, opět ohromil a dostal přezdívku "el camion" především pro svou sílu a schopnost prosadit se před brankou. River v té době koučoval Reinaldo Merlo, ten nechával Gabriela hrát přesně tam kde to potřeboval. Věděl, že když se bude dařit "Batimu" bude se dařit týmu.

Bohužel po první sezoně přišel jako nový trenér Passarella, který nikdy neměl Gabriela v lásce. Výsledkem byl "Batigolův" odchod do Boca Juniors. Začátek v Boce byl velmi těžký, ani fanoušci Gabrielovi změnu prostředí neulehčili. V lednu 1991 přišel do týmu trenér Oscar Tabarez, ten celý tým přebudoval a postavil hru na Batistutovi. V této sezoně se Boce podařilo dostat až do finále poháru osvoboditelů a argentinský titul utekl hráčům Boca Juniurs v posledním kole.

Gabriel v této sezoně střílel jednu branku za druhou, a tak si ho začaly všímat přední evropské kluby. Největšími zájemci o jeho služby se staly Verona, Juventus, Atletico a Real Madrid, Bayern a Fiorentina. Představitelé Fiorentiny v čele s Vittorio Cecchi Gorim viděli Batistutu v zápasech "Copa America", udělal na ně takový dojem, že se rozhodli jej angažovat.

Reprezentace

Gabriel debutoval v argentinské reprezentaci 27.března 1991 v přátelském utkání s Brazílií hraném v Curitibě. Bati nastoupil v základní sestavě v útoku společně s Claudiem Caniggiou, ten vstřelil jedinou branku argentinců. V roce 1991 byl Gabriel členem argentinského týmu, který vyhrál Copa Americ, jihoamerickou obdobu mistrovství Evropy. Na tomto turnaji byl také králem střelců se šesti brankami v šesti zápasech. Právě po tomto turnaji o něho začal být po celém světě zájem - nakonec ho získala Fiorentina. V létě 1994 jela Argentina na mistrovství světa v USA s nejvyššími cíly, v týmu byl také velký Batiho kamrád Abel Balbo.

Začátek turnaje ukázal, že vysoké ambicke Argentinců mají reálný základ, v prvním zápase Argentina jasně sestřelila Řecko 4:0, Bati skóroval 3x, čtvrtou branku přidal "božský" Diego Maradona. Druhé utkání s Nigérií skončilo také vítězstvím, tentokrát 2:0. Jenže poté se stalo něco, co Argentince stála úspěch na tomto turnaji. Diego Maradona neprošel dopinkovou kontrolou, ukázalo se že požil nepovolené látky, spekulovalo se o efedrinu. Tato událost Argentinský tým tak rozhodila, že prohrál s Rumuny 3:2 a s turnajem se rozloučil. Po těchto událostech došlo v národním týmu k velkému zemětřesení, novým trenérem se stal Batiho "oblíbený" Daniel Passarella. Kvalifikace na mistrovství světa 1998 byla pro Batistutu utrpením, Passarella s ním nepočítal do týmu navzdory tomu, že Bati byl jednoznačně nejlepším Argentinským útočníkem. Na MS 1998 ve Francii opět Argentina nepřesvědčila a po porážce s Nizozemím se s turnajem rozloučila.

Gabriel byl ale opět k neudržení, nastřílel celkem 5 branek, v posledním zápase s Holandskem jej však Passarella brzy vystřídal Crespem, který však úplně vyhořel a to stálo Argentinu vyřazení. Také tato chyba znamenala pro Passarellu konec u reprezentace. Naposledy Batigol nastoupil v modrobílém argentinském dresu na mistrovství světa 2002 v Japonsku a Korei, bohužel tým mnohýmy tipovaný na vítězství v turnaji opět zklamal a pro Batiho to znamenalo velice hořké loučení. Ve své kariéře nastoupil za Argentinskou reperzentaci celkem k 78 zápasům a vstřelil 56 gólů, což je opravdu vynikající bilance, kterou se mnoho hráčů pochlubit nemůže.

Fiorentina

Také ve Florencii byl pro Gabriela začátek velice těžký. Jiný jazyk, země, odlišná kultura a zvyky. Potřeboval také nahravače, který by mu předkládal gólové asistence. Do začátku sezony se dal dohromady a pak už jen začal střílet branky. Mýtus zvaný "Batigol" se zrodil 26.února 1992. Od této chvíle jej nikdo nedokázal zastavit. V dalším zápase vstřelil 2 branky do sítě Janova, dále hat-trick proti Foggii. Ve své první sezoně ve fialovém dresu skóroval 13x v 27 zápasech a pomohl tak Fiorentině k 12.místu. Před další sezonou přišlo mnoho posil, mimo jiné Laudrup a Effenberg, jenže týmu se celou sezonu nedařilo a sestoupil, a to i přes 16 Batistutových branek. Před následující sezonou se očekávalo, že "Bati" odejde, protože hráč jeho formátu nemůže hrát druhou ligu.

Svým rozhodnutím zůstat získal na svou stranu i ty z fanoušků Fiorentiny, kteří v něm viděli přeplacenou hvězdu. Novým Gabrielovým partnerem v útoku se stal Baiano, společně vytvořili nejůdernější útok, jaký kdy Serie B poznala. Výsledkem byl hladký postup zpět mezi elitu. Následující sezonu se mu podařilo nastřílet 26 branek, což je dodnes jeho osobní rekord, tento rok byl ve znamení "il bandierina" - podle nezapomenutelného slavení branek u rohového praporku... Příští sezona byla ještě úspěšnější, "Batigol" vstřelil "jen" 21 branek, ale dovedl Fiorentinu na 3.místo v Serii A a 18.května získal pro fialové barvy pátou trofej v historii - Italský pohár po vítězství nad místní Atalantou. Za čtyři měsíce se hrálo finále italského superpoháru, Fiorentina nastoupila na San Siru proti místnímu ACM. "Bati" dvakrát pokořil obranu ACM v čele s Baresim a rozhodl, že "Super Coppa" se stěhovala do Florencie.

Díky vítězství v italském poháru čekal Fiorentinu PVP (pohár vítězů pohárů). Prvním soupeřem byla Gloria Bistrita, následovali pražská Sparta a Benfica. přes všechny se Fiorentině podařilo přejít a následoval souboj s Barcelonou. Měl to být souboj Ronaldo x Batistuta. V utkání na Nou Campu, před 90,000 diváky se podařilo Batistutovi skórovat a zařídil tak remízu. Bohužel v průběho tohoto střetnutí obdržel žlutou kartu, druhou v této pohárové sezoně, výsledkem bylo, že Batitstuta nemohl nastoupit v domácí odvetě. To nakonec Barceloně pomohlo k postupu do finále.

Sezonu 1997-98 začal Gabriel hat-trickem v síti Udinese a hned v následujícím zápase přidal další dvě branky. V této sezoně dosáhl sté branky v Serii A, Fiorentina si v této sezoně vybojovala účst v poháru UEFA. Před následující sezonou se zdálo, že je Gabriel na odchodu, nakonec ho nově příchozí trenér Giovanni Trapattoni přesvědčil aby zůstal, že tento tým bude bojovat o Scudetto. Po více než polovinu sezony se Fiorentině i díky Batistutovým gólům dařilo tento cíl plnit, jenže pak 8.února v zápase s AC Milanem přišlo nejvážnější zranění Gabrielovy dosavadní kariéry. Vyřadilo ho na měsíc ze hry, během tohoto měsíce Fiorentina přišla o skvělou pozici a nechala se předběhnout Laziem. Nakonec se musela Fiorentina spokojit až se čtvrtým místem.

Před následující sezonou přišel skvělý fotbalista a Gabrielův velký kamarád Abel Balbo. Zdálo se že s útočníky jako Chiesa, Batistuta, Mijatovic a Balbo by neměl být problém bojovat o Scudetto. Jenže opět se nepodařilo vysněnou trofej získat.

Odchod z Fiorentiny

Gabriel začal ztrácet trpělivost, protože mu bylo jasné, že s Fiorentinou zřejmě Scudetto nezíská a začal uvažovat o odchodu. Navíc začaly také prosakovat první informace o finančních problémech toskánského týmu, a tak Fiorentina dospěla k dohodě s jedním z nejlepších týmů Serie A. Tím týmem byl AS Roma a za Gabriela zaplatil 22 milionů liber.

Byla to v té době druhá největší částka, která byla za fotbalistu zaplacena. Z Fiorentiny neodešel jen skvělý útočník, ale také kus klubové historie, o tom, že na Fiorentinu nikdy nezanevřel svědčí také to, že když v prvním zápase mezi Fiorentinou a AS Římem hraném na Artemio Franchi skóroval, neradoval se a pouze se svěšenou hlavou odešel na svouji polovinu hřiště. AS Řím si nákupem Batistuty de facto zajistil titul. Gabriel dovedl tým z hlavního města k titulu poprvé od roku 1983. Na této cestě za titulem nastřílel celkem 20 branek.

Následují sezonu Batiho sužovaly problémy se zraněním a i když se snažil, nedával tolik branek jako dřív. V následující sezoně pak začal být v týmu ASR přebytečný a v zimě odešel na hostování do Interu Milán. Během této sezony však kvůli zranění kolene mnoho nenahrál. V létě 2003 se rozhodl pro lukrativní nabídku z Kataru, nastouil zde do týmu Al Arabi. Setkal se zde v jednom týmu s bývalým spoluhráčem z Fiorentiny němcem Effenbergem. Celkem zde odehrál 18 zápasů a nastřílel 25 branek.

  • Jednotlivé kapitoly z historie

  • Slavné i neslavné události od založení až dodnes

  • Fotbalové počátky ve Florencii a založení klubu
  • První trofej: Coppa Italia 1939-1940 a přerušení fotbalu kvůli válce
  • Poválečné období s presidentem Befanim a první Scudetto
  • Deset zlatých let: Zisk Poháru vítězů pohárů a druhé Scudetto
  • Sedmdesátá léta: Coppa Italia a Anglo-Italský pohár
  • Éra Pontello: Odchod Antognoniho a protesty po prodeji Roberta Baggia
  • Horská dráha rodiny Cecchi Gori: sestup s hvězdami, krůček od třetího Scudetta a nakonec úplný krach
  • Začátek éry Della Valle: zmrtvýchvstání, návrat ze čtvrté ligy až do Serie A
  • Současnost: Montellův útočný fotbal ohromuje Itálii i Evropu
  • Galerie hvězd

  • Nejpovažovanější hvězdy v historii klubu

  • Enrico Albertosi [1958-1968]
  • Kurt Hamrin [1958-1967]
  • Luciano Chiarugi [1965-1972]
  • Claudio Merlo [1965-1976]
  • Giancarlo Antognoni [1972-1987]
  • Daniel Passarella [1982-1986]
  • Roberto Baggio [1985-1990]
  • Gabriel Batistuta [1991-2000]
  • Francesco Toldo [1993-2001]
  • Manuel Rui Costa [1994-2001]
  • Christian Riganò [2002-2005]
  • Česká stopa ve fialovém

  • Hráči kteří šířili slávu zemí českých

  • Luboš Kubík [1989-1991]
  • Tomáš Řepka [1998-2001]
  • Tomáš Ujfaluši [2004-2008]