Vittorio Cecchi Gori s trenérem Ranierim

Horská dráha rodiny Cecchi Gori: sestup s hvězdami, krůček od třetího Scudetta a nakonec úplný krach

V Itálii propojení fotbalových klubů sbankovními konty bohatých mecenášů dlouho neslo ovoce, ve finančních možnostech kluby calcia evropskou konkurenci hravě přebíjeli. Poslední dobou se ale ukazují zjevná úskalí této strategie.

Snad nemarkantnější to je vidět na příkladu krajně nepovedeného konce manželství, které před lety uzavřeli filmový magnát Vittorio Cecchi Gori a jedna z prvních dam italského fotbalu, tehdy ještě sličná a žádoucí AC Fiorentina.

V současnosti je Fiorentina postižena pádem do druhé ligy a její další budoucnost je nejistá. Mluví se o nucené soudní zprávě stejně jako o možnosti nejkrajnější, o vyhlášní bankrotu. Dvojnásobný italský mistr a šestinásobný vítěz italského poháru by se tedy vinou nekompetentního vedení mohl propadnout do šera historického zapomění.

Šedesátiletý Vittorio Cecchi Gori se při tom ve spojení s Fiorentinou toužil prosadit mezi absolutní elitu italského života, a to politickou, mediální, finanční i sportovní zároveň. Úkol hodný velikána, kladoucího si jen velké cíle. Anebo muže, který vzhledem ke svému malému tělesnému vzrůstu trpí napoleonským komplexem.

Narozdíl od korsického "selfmademana" se však Cecchi Gori vyšvihl v závěsu svého otce. Mario Cecchi Gori vybudoval během pár let nejmocnějši filmově producentskou společnost v Itálii - většina kasovních trháků zdejší kinematografie je spojována pravě se značkou GCG, tedy Gruppo Cecchi Gori.  Od roku 1990 převzal i roli hlavního akcionáře ve fotbalové Fiorentině. To již však byl blokován nemocí a otěže postupně přebíral jeho syn Vittorio, který veškerý rodinný majetek zdědil po otcově smrti v roce 1993.

V rodinné firmě pracoval již od svých 14 let,  nyní se však rozhodl podnikat s daleko větším rozletem než starý pán. Svůj vliv rozšiřuje i dosvěta televizního vysílání, kupuje tv stanici Telemontecarlo. Evidentně přitom touží dosáhnout stejného věhlasu jako jíný mediální magnát, Silvio Berlusconi, jenž se zviditelnil na postu prezidenta AC Milán. V roce 1994 se tedy po jeho vzoru vydává i na politickou dráhu, je zvolen senátorem.

Chtěl být viděn, oslavován.Typickým pro něj se stal způsob jeho vystupování v čestné lóži stadionu Artemia Franchiho ve Florencii. Když dala Fiorentina gól, vyškrabal se na balustrádu a stavěl se všem na odiv ve vítězném imperátorském gestu. Když se naopak týmu nedařilo, bylo obvyklé, že hned po zápase vtrhl do šatny a přímo před hráči pánovitě "zkoupal" trenéra. Mladíka Alberta Malesaniho prý dokonce donutil k slzám, k předčasné rezignaci přiměl také Gigiho Radiceho a Alda Agroppiho (oba v sezoně 1992/93 v níž Fiorentina ještě před vánoci vedla ligovou tabulku, po neodborných zásazích čerstvého šéfa však nakonec sestoupila). Kufry si po rozporech s klubovým bossem brzy balili také Fatih Terim a Roberto Mancini. Jen zkušený Giovanni Trappattoni těmto tlakům dokázal silou své osobnosti odolat, Fiorentinu přivedl do Ligy Mistrů a dokonce s ní nebyl daleko od mistrovského Scudetta.

Jeho zisk nevyšel poté, co se během jara 1999 zranil Gabriel Batistuta, hlavní triumf a nakonec i kříž prezidenta Cecchi Goriho. Do Fiorentiny ho totiž získal jako poměrně málo známého hráče a s jeho pozdější velikostí toužil růst i on sám. Živoucím symbolem Fiorentiny a hlavním idolem jejich fanoušků se však stal pouze Batigol. Větším, mnohem větším, než byl prezident Cecchi Gori.

Možná i proto to mezi těmito osobami začalo skřípat. Batistuta se čím dál otevřeněji vyjadřoval o pánovitých manýrách svého šéfa a vyhlásil, že by chtěl odejít do profesionálně vedeného týmu s nimž by mohl získat titul. "Ve Fiorentině v tuto možnost za daného stavu věřit nemohu," prohlásil.

Cecchi Gori tedy nakonec své rodinné stříbro prodal - v létě roku 2000 do AS Řím. Zde však definitivně ztratil zbytky sympatií florentských tifosi.

"Cecchi Gori, odejdi," volali transparenty v hledišti, vznikla do konce i internetová stránka anti-cecchigori.3000.it. A právě v té době se začíná řada velkolepých plánů malého Napoleona hroutit. Image úspěšného podnikatele si zničí prodejem televizni stanice Telemontecarlo, rozvádí se s manželkou, bývalou modelkou Ritou Rusic a to za typicky italských skandálů a scén. Jeho bývalá paní vzala rčení o drahé polovičce doslova ave vleklém soudním procesu usiluje o polovinu Cecchi-Goriovského jmění.

Přes nemaalé finanční náklady na volební kampaň nakonec Cecchi Gori nedosáhl znovuzvolení do senátu. A všechny tyto potížes e rázem přelévají i do hospodaření Fiorentiny. Fanoušci na prezidenta zanevřeli a vyzývají ho odchodu, Cecchi Gori se tedy od klubu také odvrací,ovšem stále zjevnějším úmyslemho vzít při svém pádu s sebou.

V létě roku 2001 je prodán další hráčský klenot, portugalský záložník Manuel Rui Costa. Jen 85 miliard lir utržených od AC Milán Fiorentině umožňuje, aby splnila podmínky a byla vůbec zapsána do nového ročníku Serie A.V ní se však od samého počátku plácá u dna a nakonec se před děsivě prázdnými tribunami stadionu Artemia Francchiho propadá do druhé ligy. "Kdo přijde do hlediště, fandí soupeři anebo Cecchi Gorimu. Bojkotujte návštěvy stadionu, nekupujte si permanentky!" Tak zněly výzvy nejradikálnějších fanoušků, kteří svou stále sílící aktivitou (patří k ní i třicetitisícová demonstrace na hlavním florentském náměstí) chtěli prezidenta dohnat k rezignaci a k prodeji klubu. Vešlo totiž ve známost, že Cecchi Gori převedl značné sumy z prodeje Batistuty a Ruie Costy na konta své soukromé finanční společnosti Finmavi a půjčku od amerického bankovního domu

Merryl Linch prý měl garantovat poukázáním výnosu z prodeje vstupenek a televizních práv zápasů Fiorentiny až do roku 2010! Jak je vidět, mecenášský tok peněz nabral úplně opačný směr, Fiorentina byla zřejmě svým bossem tunelována.

V červenci loňského roku tedy valná hromada akcionářů za nepřítomnosti Cecchi Goriho postavila do čela klubu Luciana Lunu. Ten zpočátku vystupoval jako Cecchi Goriho přítel a stoupenec, později se s ním ale rozhádal a vyhlásil: "Okamžitý prodej, to je to jediné, co může Cecchi Gori pro Fiorentinu udělat," Ten se však z trucu brání, s žádným z možných zájemců (patřila k nim i vlivna nizozemská banka ABN Amro) nejedná. "Nikomu Fiorentinu neprodám, protože nevidím žádné vážné a seriózní zájemce", provolává pan Neomylný a Nenahraditelný.

To už má ovšem potíže s italskou policií pro přechovávání většího množství kokainu a k soude je nakonec předvolán i pro nezákonné praktiky při financování Fiorentiny. Do jejích řad chce během jara 2002 získat 4 hvězdné posily, přestavenstvo klubu v čele s Lunou to však odmítne. "V situaci, kdy nemáme ani na výplatu hráčům a městu dlužíme za nájem stadionu, přijde Cecchi Gori opět jen s velikášským a zbytečným gestem," kroutí hlavou nouzový prezident Luciano Luna.

Vittorio Cecchi Gori se z novodobého Napoleona pomalu, ale jistě stává spíše směšně nešikovným účetním Fantozzim. Je ironií osudu, že tyto populární komedie s Paolem Villaggiem společnost Cecchi Goriho produkovala.

  • Jednotlivé kapitoly z historie

  • Slavné i neslavné události od založení až dodnes

  • Fotbalové počátky ve Florencii a založení klubu
  • První trofej: Coppa Italia 1939-1940 a přerušení fotbalu kvůli válce
  • Poválečné období s presidentem Befanim a první Scudetto
  • Deset zlatých let: Zisk Poháru vítězů pohárů a druhé Scudetto
  • Sedmdesátá léta: Coppa Italia a Anglo-Italský pohár
  • Éra Pontello: Odchod Antognoniho a protesty po prodeji Roberta Baggia
  • Horská dráha rodiny Cecchi Gori: sestup s hvězdami, krůček od třetího Scudetta a nakonec úplný krach
  • Začátek éry Della Valle: zmrtvýchvstání, návrat ze čtvrté ligy až do Serie A
  • Současnost: Montellův útočný fotbal ohromuje Itálii i Evropu
  • Galerie hvězd

  • Nejpovažovanější hvězdy v historii klubu

  • Enrico Albertosi [1958-1968]
  • Kurt Hamrin [1958-1967]
  • Luciano Chiarugi [1965-1972]
  • Claudio Merlo [1965-1976]
  • Giancarlo Antognoni [1972-1987]
  • Daniel Passarella [1982-1986]
  • Roberto Baggio [1985-1990]
  • Gabriel Batistuta [1991-2000]
  • Francesco Toldo [1993-2001]
  • Manuel Rui Costa [1994-2001]
  • Christian Riganò [2002-2005]
  • Česká stopa ve fialovém

  • Hráči kteří šířili slávu zemí českých

  • Luboš Kubík [1989-1991]
  • Tomáš Řepka [1998-2001]
  • Tomáš Ujfaluši [2004-2008]