
Alberto začínal s profesionální kariérou v Piacenze, kde debutoval v sezoně 1999-2000. Tehdy hrála ještě Piacenza Serii A, dnes pendluje mezi Serií B a C1. První sezona se mladému střelci za takový tým jako je Piacenza docela vydařila, sedmnáct zápasů a tři gólové trefy. V létě 2000 byl ovšem prodán do Verony, protože Piacenza putovala o soutěž níž a Alberto si přestupem udržel prvoligovou příslušnost.
Ve Veroně odehrál dvě kompletní sezóny, nastřílel sice pouze pět branek, ale jeho talentu si všimla Parma, kam putoval v létě 2002 spolu s trenérem Cesare Prandellim, který ho ostatně provází téměř celou kariéru. V městě parmské šunky a parmezánu se nebývale rozstřílel, po prvním roce aklimatizace nastřílel v dalších dvou ročnících 46 branek a zachránil tak Parmě prvoligovou příslušnost a co víc, klidný střed tabulky.
Alberto upoutal zájem AC Milán, kam si přestup víceméně vyvzdoroval, protože mu v Parmě zbývala smlouva už jen na jedinou sezónu a právě kvůli zájmu Milána odmítal prodloužit.
V Miláně ve své krasojízdě obranami Serie A nadále pokračoval, i přes konkurenci Tomassona, tehdy vynikajícího Ševčenka nebo nesmrtelného Pippa Inzaghiho se dokázal pravidelně dostávat do základní sestavy a hlavně střílet spoustu branek.
Stal se dokonce Mistrem světa, na šampionátu v roce 2006 byl trenérem Lippim pravidelně stavěn do základní sestavy, dal jednu branku Američanům a mnoho nechybělo, aby rozhodl v prodloužení semifinálového zápase s Německem, jeho technická střela ale trefila tyč Lehmannovy svatyně.
Střelecká muška se vychýlila až v sezoně 2007-2008, sedm branek za sezónu bylo vedení AC málo. Není se ani co divit, tým hrající pravidelně Evropské poháry a několikanásobný vítěz Ligy mistrů nemůže stavět na sedmigólovém útočníkovi. Zájem o Gilu projevila Fiorentina, konkrétně kouč Prandelli. Jednalo se sice o výměně Frey x Gilardino, nakonec se ale naštěstí nekonala a v létě 2008 tak za patnáct milionů eur putoval Alberto do Florencie.
Ve fialovém dresu si záhy vybudoval velmi silnou pozici, pomohlo tomu i devatenáct branek v ročníku 2008-2009 v Serie A a další čtyři v základní skupině Ligy mistrů. Velmi dobrým způsobem nahradil Lucu Toniho a vytlačil ze sestavy dalšího z útočníků Giampaola Pazziniho, jenž se poroučel v lednu do Sampdorie, stejně tak Pabla Daniela Osvalda, který coby bezgólový odešel do Bologni.
Gila pokračoval v odstřelování soupeřových brankářů i v následujících sezonách, i když branek trochu ubylo, v sezoně 2009-2010 jich vstřelil 15, o sezonu později pak 12. Na jedenatřicet branek Lucy Toniho asi jen tak Gilardino (a nejen on) nedosáhne, přesto může být Fiorentina velice ráda, že tohoto pana útočníka má ve svém středu.
| Sezona | Klub | Soutěž | Zápasy | Góly |
| 2011/2012 | Fiorentina | Serie A | 12 | 2 |
| 2010/2011 | Fiorentina | Serie A | 35 | 12 |
| 2009/2010 | Fiorentina | Serie A | 36 | 15 |
| 2008/2009 | Fiorentina | Serie A | 35 | 19 |
| 2007/2008 | AC Milán | Serie A | 30 | 7 |
| 2006/2007 | AC Milán | Serie A | 30 | 12 |
| 2005/2006 | AC Milán | Serie A | 34 | 17 |
| 2004/2005 | Parma | Serie A | 38 | 23 |
| 2003/2004 | Parma | Serie A | 34 | 23 |
| 2002/2003 | Parma | Serie A | 24 | 4 |
| 2001/2002 | Verona | Serie A | 17 | 2 |
| 2000/2001 | Verona | Serie A | 22 | 3 |
| 1999/2000 | Piacenza | Serie A | 17 | 3 |
| Celkem | Serie A | (13 sezon) | 364 | 142 |
| Celkem | Fiorentina | (4 sezony) | 118 | 48 |