Alberto začínal s profesionální kariérou v Piacenze, kde debutoval v sezoně 1999/2000. Tehdy hrála ještě Piacenza Serii A, dnes pendluje mezi Serií B a C1. První sezona se mladému střelci za takový tým jako je Piacenza docela vydařila, sedmnáct zápasů a tři gólové trefy. V létě 2000 byl ovšem prodán do Verony, protože Piacenza putovala o soutěž níž a Alberto si přestupem udržel prvoligovou příslušnost.
Ve Veroně odehrál dvě kompletní sezóny, nastřílel sice pouze pět branek, ale jeho talentu si všimla Parma, kam putoval v létě 2002 spolu s trenérem Cesare Prandellim, který ho ostatně provází téměř celou kariéru. V městě rybářů se nebývale rozstřílel, po prvním roce aklimatizace nastřílel v dalších dvou ročnících 46 branek a zachránil tak Parmě prvoligovou příslušnost a co víc, klidný střed tabulky.
Alberto upoutal zájem AC Milán, kam si přestup víceméně vyvzdoroval, protože mu v Parmě zbývala smlouva už jen na jedinou sezónu a právě kvůli zájmu Milána odmítal prodloužit.
V Miláně ve své krasojízdě obranami Serie A nadále pokračoval, i přes konkurenci Tomassona, tehdy vynikajícího Ševčenka nebo nesmrtelného Pippa Inzaghiho se dokázal pravidelně dostávat do základní sestavy a hlavně střílet spoustu branek.
Stal se dokonce Mistrem světa, na šampionátu v roce 2006 byl trenérem Lippim pravidelně stavěn do základní sestavy, dal jednu branku Američanům a mnoho nechybělo, aby rozhodl v prodloužení semifinálového zápase s Německem, jeho technická střela ale trefila tyč Lehmannovy svatyně.
Střelecká muška se vychýlila až v sezoně 2007/2008, sedm branek za sezónu bylo vedení AC málo. Není se ani co divit, tým hrající pravidelně Evropské poháry a několikanásobný vítěz Ligy mistrů nemůže stavět na sedmigólovém útočníkovi. Zájem o Gilu projevila Fiorentina, konkrétně kouč Prandelli. Jednalo se sice o výměně Frey-Gilardino, nakonec se ale naštěstí nekonala a v létě 2008 tak za patnáct milionů eur putoval Alberto do Florencie.
I přes počáteční nedůvěru fanoušků si dokázal vybudovat velmi silnou pozici, pomohlo tomu i devatenáct branek v minulém ročníku Serie A a další čtyři v základní skupině Ligy mistrů. Velmi dobrým způsobem nahradil Lucu Toniho a vytlačil ze sestavy dalšího z útočníků Giampaola Pazziniho, jenž se poroučel v lednu do Sampdorie, stejně tak Pabla Daniela Osvalda, který coby bezgólový odešel do Bologni.
Tuto sezonu započal Alberto taktéž velmi dobře, vítězná branka s Cagliari, čestný úspěch do sítě AS Řím a další gól proti Sampdorii, dva góly do sítě Parmy a mnohé další mu dávají velké šance se opět objevit v prestižním Klubu ligových kanonýrů. Na Toniho 31 branek zřejmě jen tak nedosáhne, i tak ale jeho branky mohou valnou měrou přispět ke konečnému čtvrtému místu, zaručujícímu předkolo Champions League.
| Sezona | Klub | Soutěž | Zápasy | Góly |
| 2009/2010 | Fiorentina | Serie A | 36 | 15 |
| 2008/2009 | Fiorentina | Serie A | 35 | 19 |
| 2007/2008 | AC Milán | Serie A | 30 | 7 |
| 2006/2007 | AC Milán | Serie A | 30 | 12 |
| 2005/2006 | AC Milán | Serie A | 34 | 17 |
| 2004/2005 | Parma | Serie A | 38 | 23 |
| 2003/2004 | Parma | Serie A | 34 | 23 |
| 2002/2003 | Parma | Serie A | 24 | 4 |
| 2001/2002 | Verona | Serie A | 17 | 2 |
| 2000/2001 | Verona | Serie A | 22 | 3 |
| 1999/2000 | Piacenza | Serie A | 17 | 3 |
| Celkem | Serie A | (11 sezon) | 317 | 128 |
| Celkem | Fiorentina | (2 sezony) | 71 | 34 |