Pravá ruka sportovního ředitele Pradèho Edoardo Macia se v rozhovoru pro Corriere dello Sport vrací k tomu, jak byla Fiorentina během jediného léta od základů přestavena. Řeč však přišla i na několik potencionálních letních posil.
Souhlasíš s tvrzením presidenta klubu Andrey Della Valle, že pokud chce mít klub výsledky, je zapotřebí zapojit fantazii.
«Ano, je zapotřebí mít dobré znalosti ze světa fotbalu a přesvědčení o tom, že to co děláme, je správné. A vzhledem k tomu, že máme omezené prostředky tak samozřejmě i onu fantazii či představivost. Ne všichni vědí, že mnoho hráčů, kteří se skvělými výkony podepsali pod tuto sezonu vlastně minulý rok se svými kluby sestoupili. Třeba Juan Cuadrado, Borja Valero, Gonzalo Rodríguez a také Giuseppe Rossi. A to k nim můžeme přidat i Marvina Comppera, jenž přišel z menšího německého klubu, na který čeká až do posledního kola Bundesligy těžký boj o záchranu.»
Mohl by Fernando Torres pomoci posunout Fiorentinu do boje o ty nejvyšší příčky?
«Torres je vynikající hráč, není na hřišti jen aby hrál, ale aby vyhrál. V šestnáctce soupeře je to zabiják, v Liverpoolu byli společně s Gerrardem nezastavitelní. Na otázku zdali by nás mohl posílit však odpovím nikoliv, máme vytipované jiné hráče. V porovnání s minulým rokem již nemusíme nikoho přemlouvat a slibovat, že se klub zvedne, hráči vidí, jaký fotbal trenér Montella praktikuje a sami chtějí přijít k nám.»
Jak jste s Pradèm stavěli Fiorentinu do dnešní podoby?
«Rozhodli jsme se, že základním kamenem pro náš klub má být idetifikace fanoušků s hráči. Pochopili jsme, že město překypující kulturou jako Florencie si nezaslouží nic jiného, než pohlednou hru. Proto jsme coby trenéra vybrali Vincenza Montellu, byli jsme přesvědčeni, že coby mladý trenér ještě není zatížen určitými stereotypy, které najedete u jiných italských trenérů. První skutečná posila byl on, poté přišli na řadu hráči. Tedy Facundo Roncaglia a Ahmed Hegazy byli domluvení ještě předtím, už na jaře.»
Které jméno padlo jako první, když jste hovořili o posilách?
«David Pizarro, Gonzalo Rodríguez, Alberto Aquilani, Borja Valero a další. Měli jsme určitou představu o kádru, ale hlavně všichni hráči jsou jako jednotlivé články řetězu, důležitější nežli jednotlivci je kolektiv.»
Giuseppe Rossi je posledním dílkem, který chybí do této mozaiky?
«Ano. Ale teď již bude mnohem obtížnější tento kádr zlepšit, trenér i fanoušci mají mnohem vyšší očekávání. Ale já se toho neobávám, v posledních jedenácti letech se mi pokaždé podařilo postoupit do Champions League.»
Který hráč tě nejvíce překvapil?
«Stefan Savić rychlostí, jakou se přizpůsobil italskému fotbalu. Ahmed Hegazy protože navzdory zranění si dokázal v kabině získat velký respekt. A Matías Fernández? Okamžitě bych jej koupil znovu, kdykoliv nastoupil, dokázal změnit obraz hry. Dále pak Juan Cuadrado, na němž je vidět, jak se fotbalem baví a nebojí se zariskovat jen proto, že se to pokaždé nemusí podařit. Obdiv zasluhuje i Adem Ljajić, před rokem měl proti sobě celý svět a přesto se dokázal stát důležitým hráčem.»
Případ Berbatov…
«Měl být posledním článkem onoho zmíněného řetězu. Začali jsme jednat na popud z jeho strany, o tom že má zájem jít k nám mě informovali samotní představitelé Manchesteru United. Smlouva byla již přichystaná, měl se u nás podrobit zdravotní prohlídce. No a ten příběh s přestupem na letišti v Mnichově sami dobře znáte.»
Jak jsi se dostal k tomu být technickým ředitelem?
«Moje hráčská kariéra kvůli zranění skončila dřív, než vůbec mohla začít. A tak jsem nejprve pracoval jako trenér jednoho celku, jenž patřil pod Valencii. Poté jsem vedl již přímo ve Valencii mladší dorost. A nakonec mě Aragones a Valdano pověřili skautováním. Můj první velký objev byl Claudio Lopez, získali jsme jej z Racingu coby volného hráče. Liverpool jsem opustil, protože po několika letech jsem potřeboval změnu. Jsem však hrdý na to, že navzdory nesrovnatelně nižšímu rozpočtu jsme byli velice blízko vítězství v Premier League. Co se týká hráčů, které jsem přivedl, tak nejblíže mi jsou Torres, Mascherano, Benayoun, Aquilani a Meireles. Do Fiorentiny mě coby svého spolupracovníka přivedl Corvino.»
Tři jména: Aubameyang, Osvaldo a Clasie.
«Aubameyang se nám moc líbí, do našeho útoku by ideálně zapadl. Taktéž Osvaldo je hráč, jenž by se nám do kádru určitě hodil, snadno by se naší hře přizpůsobil. Clasie je záložník, kterímu se líbí tvořit hru, dává přednost pomalé a promyšlené rozehrávce.»
