Na hřišti i mimo něj se stal jedním z vůdců nové Fiorentiny. A během pár měsíců si, nejen pěti vstřelenými brankami, získal fanoušky. Zde je rozhovor, jenž Gonzalo Rodriguez, jehož soukromý život se dělí mezi Metallicu a náboženství, poskytl pro Corriere dello Sport.
Čím to je, že Fiorentina, ačkoliv i nadále hraje pěkně, už nevyhrává?
«Sám nevím, nedokážu si to vysvětlit. Hrajeme stále naši hru, přehráváme soupeře, ale nedaří se nám dávat branky. A kdo nedává branky, ten nemůže vyhrát.»
Obrana byla pýchou Fiorentiny, v poslední době však dostáváte mnoho branek. Ty jakožto obránce, cítíš se být pod drobnohledem?
«Ne, hrajeme v jedenácti a bránění neleží pouze na třech či čtyřech hráčích vzadu. Útočíme jako jeden celek a stejně tak bráníme, takže pokud dojde k chybě, je potřeba ji považovat za kolektivní. Stejně jako je zásluhou kolektivu, když se vyhraje. Navíc, když se zpětně podíváme na zápas v Catanii, soupeř za celý první poločas nevystřelil, potom jsme ve druhém poločase dvakrát nastřelili břevno, zatímco oni ze dvou útoků dali dvě branky. Ale fotbal je takový, na tréninku jdeme do všeho na sto procent, jen tak se z této situace dokážeme vyhrabat.»
Jak moc se na výsledcích podepsaly chyby brankářů?
«Brankář má nevděčnou úlohu, když udělá chybu, je z toho vždycky gól. Emiliano Viviano a Neto jsou ale dva výborní brankáři. Neto je navíc ještě hodně mladý a má před sebou velkou budoucnost. Přiznám se, že jsem nebyl zvyklý na to, že by se brankáři mezi sebou tak často střídali, ale je to rozhodnutí trenéra, které respektujeme.»
Jak jste povzbuzovali Neta po chybách?
«Nebylo to třeba, chyby jsou součástí hry. Má dostatek zkušeností, aby se z této situace dokázal dostat, na trénincích je v klidu. Ale sám moc dobře vím, že po chybě člověk nemá dobrý pocit.»
Chybí vám David Pizarro, jak moc je to znát?
«Je to náš nejdůležitější hráč. Ať už s míčem na noze, ale i jeho zkušenosti nám pomáhají, v jednom kuse diriguje spoluhráče. Nejblíže k němu má Borja Valero, jenž jej zastoupil v neděli.»
Nedaří se vám skórovat ani ze standartních situací, ačkoliv to do nedávna byla vaše zbraň…
«Branka, kterou vstřelil Giulio Migliaccio padla v postatě po standartce, ale je to tak. Soupeři vědí, že jsme nebezpeční a tak si nás hlídají mnohem lépe.»
Věříte stále, že můžete bojovat o Champions League?
«Pro nás je vždy nejdůležitější ten nadcházející zápas, chceme vyhrávat, uvidíme, jak nakonec v tabulce skončíme. Ale přál bych si hrát poháry, protože to dodává na prestiži.»
Jaká je vaše kabina?
«Vládne v ní vynikající týmový duch, jsme jeden tým. Samozřejmě, že díky jazyku mám blíže k Roncagliovi, Llamovi či Borjovi, ale není to tak, že bychom se nestýkali se slovanskými spoluhráči. Jovetić je jeden z mých kamarádů.»
Ale v Palermu jsi mu sebral penaltu…
«Už měl přeci na kontě dvě branky a já jsem chtěl také dát gól. A on mě tu penaltu přeci nechal zahrát (smích). Chápu, že se zlobil, každý útočník chce nastřílet co nejvíce branek. Pro trenéra Montellu je hlavním exekutorem, ale prostě jsem tenkrát chtěl dát gól.»
Kolik chceš ještě vstřelit branek?
«Nejdůležitější je, aby vyhrával tým. A když k tomu přispěju vstřelenou brankou, tak jedině dobře. Určitě by se mi líbilo dát branku proti Juventusu, hned po přestupu mi bylo vysvětleno, jak moc je tento zápas pro fanoušky důležitý. Potřebujeme ale body, takže budu rád, když dám gól už teď proti Parmě.»
Co tě ve Florencii nejvíce překvapilo?
«Nadšení a zápal fanoušků. To jsem ve Villarrealu nikdy nezažil, bývali tam mnohem klidnější. Způsob, jakým nás přivítali po vítězství v Miláně, mě opravdu potěšil, pochopil jsem, jak vypadají skuteční fanoušci.»
Co říkáš na příchod Sissoka?
«Odešli dva důležití hráči, Cassani a Olivera. Ale přišly posily, které nám mohou pomoci k dalšímu zlepšení.»
Nakonec něco z tvého soukromí: Gonzalo Rodríguez miluje muziku, hraje na kytaru, ale navzdory rockové duši má na paži vytetovanou Pannu Marii.
«Dal jsem se na víru v době, když jsem se zotavoval ze druhého zranění. Pomohlo mi to překonat těžké momenty a nakonec jsem se rozhodl i pro toto tetování. Co se týká muziky, mé nejoblíbenější kapely jsou Pink Floyd a Metallica. Hudba je má vášeň, hraji na kytaru. Italskou muziku moc neznám, jen to, co Viviano a Toni poustějí v kabině (smích).»
Spekuluje se, že odejde Cristian Llama…
«To by byl pro mě velký problém, často ke mě přijde a uvaří. Buď pizzu, nebo peče maso.»
