Gabriel Batistuta

Autor 168 ligových branek ve fialovém a navždy legenda: Gabriel Batistuta

Il Re Leone Gabriel Batistuta, či chcete-li Batigol a nebo prostě Bati…

Ti kteří propadli fialkám v devadesátých letech mají na otázku proč jasnou odpověď: Gabriel Batistuta! Ať už ve Florencii, v Česku, a nebo kdekoliv jinde na světě, byl to právě Batigol, jenž ovlivnil celou jednu generaci fotbalových fanoušků a získal je pro fialové barvy.

Gabriel Batistuta

Gabriel Batistuta, fialová legenda

(foto: wikipedia.it)

Mládí a rodina

Gabriel Batistuta, nebo chcete li celým jménem Gabriel Omar Batistuta, byl, je a navždy zůstane jedním z nejlepších útočníků v historii. Světlo světa spatřil poprvé 1. února 1969, když se narodil rodičům Osmarovi a Glorii, ve městě Avellaneda, nikoliv tedy v Reconquistě, jak bývá často uváděno. Své dětství strávil pod dohledem svého otce a dědečka Melchora, ten v Gabrielově životě sehrál velice důležitou roli. «Bati» nepocházel z bohaté rodiny, a tak celé dny trávil pouze na rybách, nebo při hře s míčem (basketbal, fotbal).

V sedmnácti letech došlo ke dvěma velmi důležitým událostem. Gabriel, který do té doby hrál současně s fotbalem i basketbal se rozhodl, že se bude věnovat pouze jednomu sportu. Ačkoliv v té době se zdálo, že v basketbale vyniká víc než ve fotbale, rozhodl se, že do míče bude radši kopat. Druhá událost byla pro Gabrielův pozdější život ještě důležitější. Byl pozván na jednu narozeninovou oslavu. Jedna dívenka slavila patnácté narozeniny, což je velice důležitá událost v životě argentinských slečen. Onou oslavenkyní byla Irina, když ji Gabriel poprvé uviděl byl její krásou ohromen. Po osmi měsících si dali první polibek. Oběma bylo jasné, že si jsou souzeni.

První těžká zkouška přišla, když Gabriel podepsal první profesionální kontrakt a musel se stěhovat do jiného města, zatímco Irina zůstala v její rodné Reconquistě. Vše ale překonali a 28. prosince 1990 si v kostele St. Roque řekli své ano. V létě roku 1991 se přestěhovali do Florencie. Zde se jim narodili tři synové – Thiago, Lucas a Joaquín. Všichni s městem srostli, a tak se v létě 2000 Gabrielovi těžce odcházelo.

Fotbalové začátky mezi Boca Juniors a Newell’s

Svou fotbalovou kariéru začal na hřišti přezdívaném «il lombrico», velkém, prašném plácku, plném děr, aby se jednoho dne ocitl na nejslavnějším «La Bombonera», svatostánku Boca Juniors. Jeho cesta na vrchol však byla těžká a bez pomoci štěstí by se Bati nikdy nedostal až na vrchol. Také proto, že bude fotbalovou hvězdou nebylo jeho snem. Vždy snil o tom jak s basketbalovým týmem Argentiny vyhraje olympiádu.

Svůj debut v profesionálním týmu si vychutnal 25. září 1988. Od ledna 1987 byl členem týmu Newell’s Old Boys, trenérem týmu byl Marcelo Bielsa a ten se ho rozhodl po dlouhé době, kdy hrál za juniorku, povolat do prvního týmu. Ve svém prvním zápase nastoupil proti San Martinu, odehrál poslední půl hodinu, jeho tým však prohrál 1:0. O tři dny později byl na programu zápas poháru Osvoboditelů, semifinálový zápas se San Lorenzem, nejlepší střelec týmu Gabrich byl zraněný, a tak musel nastoupit mladý Batistuta. Na trávníku se objevil v čísle devět, neskóroval, ale na hřišti nechal srdce. Další den novinové titulky hlásaly: «Batistuta, nově vycházející hvězda!»

Svou první zkušenost s italským fotbalem získal na turnaji ve Viareggiu. První utkání zde odehrál proti AC Milan, utkání skončilo nerozhodně, za italský tým tenkrát nastoupil jakýsi Francesco Toldo… V dalším zápase vstřelil hat-trick proti CSKA Sofia. Gabrielův tým skončil na turnaji po porážce s Torinem na penalty, když rozdodující penaltu nedal právě Bati. V jednom z volných dnů se trenéři rozhodli vzít své hráče na zápas Serie A, a to na utkání Fiorentina – AC Milan. Gabriel byl ohromen množstvím lidí a hlavně způsobem, jakým tifosi Fiorentiny svůj tým podporovali. Tou dobou si Gabriel určitě neodvážil představit, že již za dva roky budou tito tifosi jeho, a to navždy…

Profi fotbal

V týmu Newell’s Old Boys podepsal svou první profesionální smlouvu, byla na jeden rok a zaručovala mu $20,000. V polovině sezony přešel do River Plate, opět ohromil a dostal přezdívku «el camión» především pro svou sílu a schopnost prosadit se před brankou. River v té době koučoval Reinaldo Merlo, ten nechával Gabriela hrát přesně tam kde to potřeboval. Věděl, že když se bude dařit Batimu bude se dařit týmu.

Bohužel po první sezoně přišel jako nový trenér Passarella, který nikdy neměl Gabriela v lásce. Výsledkem byl Batigolův odchod do Boca Juniors. Začátek v Boce byl velmi těžký, ani fanoušci Gabrielovi změnu prostředí neulehčili. V lednu 1991 přišel do týmu trenér Oscar Tabarez, ten celý tým přebudoval a postavil hru na Batistutovi. V této sezoně se Boce podařilo dostat až do finále poháru Osvoboditelů a Argentinský titul utekl hráčům Boca Juniurs až v posledním kole.

Gabriel v této sezoně střílel jednu branku za druhou, a tak si ho začaly všímat přední evropské kluby. Největšími zájemci o jeho služby se staly Verona, Juventus, Atletico a Real Madrid, Bayern a Fiorentina. Představitelé Fiorentiny v čele s Vittorio Cecchi Gorim viděli Batistutu v zápasech Copa América, udělal na ně takový dojem, že se rozhodli jej angažovat.

Reprezentace «argentinská la selección»

Gabriel debutoval v argentinské reprezentaci 27. března 1991 v přátelském utkání s Brazílií hraném v Curitibě. Bati nastoupil v základní sestavě v útoku společně s Claudiem Caniggiou, ten vstřelil jedinou branku Argentiy. V roce 1991 byl Gabriel členem argentinského týmu, který vyhrál Copa América, jihoamerickou obdobu mistrovství Evropy. Na tomto turnaji byl také králem střelců se šesti brankami v šesti zápasech. A právě po tomto úspěchu o něho začal být po celém světě zájem – nakonec ho získala Fiorentina.

V létě 1994 jela Argentina na mistrovství světa v USA s nejvyššími cíly, v týmu byl také velký Batiho kamrád Abel Balbo. Začátek turnaje ukázal, že vysoké ambicke Argentinců mají reálný základ, v prvním zápase Argentina jasně sestřelila Řecko 4:0, Bati skóroval 3x, čtvrtou branku přidal Diego Maradona. Druhé utkání s Nigérií skončilo také vítězstvím, tentokrát 2:0. Jenže poté se stalo něco, co Argentince stálo úspěch na tomto turnaji. Diego Maradona neprošel dopinkovou kontrolou, ukázalo se že požil nepovolené látky, spekulovalo se o efedrinu.

Tato událost Argentinský tým tak rozhodila, že prohrál s Rumuny 3:2 a s turnajem se rozloučil. Po těchto událostech došlo v národním týmu k velkému zemětřesení, novým trenérem se stal Batiho nepřílíš oblíbený Daniel Passarella. Kvalifikace na mistrovství světa 1998 byla pro Batistutu utrpením, Passarella s ním nepočítal do týmu navzdory tomu, že Bati byl jednoznačně nejlepším Argentinským útočníkem. Na MS 1998 ve Francii opět Argentina nepřesvědčila a po porážce s Nizozemím se s turnajem rozloučila.

Gabriel byl ale opět k neudržení, nastřílel celkem 5 branek, v posledním zápase s Holandskem jej však Passarella brzy vystřídal Crespem, který však úplně vyhořel a to stálo Argentinu vyřazení. I tato chyba znamenala pro Passarellu konec u reprezentace. Naposledy Batigol nastoupil v modrobílém argentinském dresu na Mistrovství světa 2002 v Japonsku a Korei, bohužel tým tipovaný na vítězství v turnaji opět zklamal a pro Batiho to znamenalo velice hořké loučení. Ve své kariéře nastoupil za Argentinskou reperzentaci celkem k 78 zápasům a vstřelil 56 gólů, což je bilance, kterou se mnoho hráčů pochlubit nemůže.

Gabriel Batistuta

Gabriel Batistuta, fialová legenda

(foto: wikipedia.it)

Fiorentina, devět let ve fialovém

Také ve Florencii byl pro Gabriela začátek velice těžký. Nový jazyk a země, odlišná kultura a zvyky. A na hřišti potřeboval také nahravače, který by mu předkládal gólové asistence. Mýtus zvaný Batigol se zrodil 26. února 1992. Od této chvíle jej nikdo nedokázal zastavit. V dalším zápase vstřelil 2 branky do sítě Janova, dále hat-trick proti Foggii. Ve své první sezoně ve fialovém dresu skóroval 13x v 27 zápasech a pomohl tak Fiorentině k 12. místu. Před další sezonou přišlo mnoho posil, mimo jiné Laudrup a Effenberg, jenže týmu se celou sezonu nedařilo a sestoupil, a to i přes 16 Batistutových branek. Před následující sezonou se očekávalo, že Bati odejde, protože hráč jeho formátu nemůže hrát druhou ligu.

Svým rozhodnutím zůstat získal na svou stranu i ty z fanoušků Fiorentiny, kteří v něm viděli přeplacenou hvězdu. Novým Gabrielovým partnerem v útoku se stal Ciccio Baiano, společně vytvořili nejůdernější útok, jaký kdy Serie B poznala. Výsledkem byl hladký postup zpět mezi elitu. Následující sezonu se mu podařilo nastřílet 26 branek, což je dodnes jeho osobní rekord, tento rok byl ve znamení «la bandierina» – podle nezapomenutelného slavení branek u rohového praporku… Příští sezona byla ještě úspěšnější, Batigol vstřelil 21 branek, ale dovedl Fiorentinu na 3. místo v Serii A a 18. května získal pro fialové barvy pátou trofej v historii – Italský pohár po vítězství nad Atalantou Bergamo. Za čtyři měsíce se hrálo finále italského superpoháru, Fiorentina nastoupila na San Siru proti místnímu AC Milan. Bati dvakrát pokořil obranu v čele s Baresim a rozhodl, že Supercoppa se stěhovala do Florencie.

Díky vítězství v Italském poháru čekal Fiorentinu PVP (Pohár vítězů pohárů). Prvním soupeřem byla Gloria Bistrita, následovali pražská Sparta a Benfica. Přes všechny se Fiorentině podařilo přejít a následoval souboj s Barcelonou. Měl to být souboj Ronaldo x Batistuta. V utkání na Nou Campu, před 90.000 diváky se podařilo Batistutovi skórovat a zařídil tak remízu. Bohužel v průběho tohoto střetnutí obdržel žlutou kartu, druhou v této pohárové sezoně a výsledkem bylo, že Batitstuta nemohl nastoupit v domácí odvetě. To nakonec Barceloně pomohlo k postupu do finále.

Sezonu 1997-1998 začal Gabriel hattrickem do sítě Udinese a hned v následujícím zápase přidal dvě branky. V této sezoně dosáhl sté branky v Serii A, Fiorentina si vybojovala účst v poháru UEFA. Před následující sezonou se zdálo, že je Gabriel na odchodu, nakonec ho nově příchozí trenér Giovanni Trapattoni přesvědčil aby zůstal, že tento tým bude bojovat o Scudetto. Po více než polovinu sezony se Fiorentině i díky Batistutovým gólům dařilo tento cíl plnit, jenže pak 8. února v zápase s AC Milanem přišlo nejvážnější zranění Gabrielovy dosavadní kariéry. Vyřadilo ho na měsíc ze hry, během tohoto měsíce Fiorentina přišla o skvělou pozici a nechala se předběhnout Laziem. Nakonec se musela Fiorentina spokojit až se čtvrtým místem.

Před následující sezonou přišel skvělý fotbalista a Gabrielův velký kamarád Abel Balbo. Zdálo se že s útočníky jako Chiesa, Batistuta, Mijatovic a Balbo by neměl být problém bojovat o Scudetto. Jenže opět se nepodařilo vysněnou trofej získat…

Odchod z Fiorentiny a Scudetto v Římě

Gabriel začal ztrácet trpělivost, protože mu bylo jasné, že s Fiorentinou zřejmě Scudetto nezíská a začal uvažovat o odchodu. Navíc začaly také prosakovat první informace o finančních problémech toskánského týmu, a tak Fiorentina dospěla k dohodě o přestupu do AS Roma, Římané za Gabriela zaplatil 22 milionů liber.

Byla to v té době druhá největší částka, která byla za fotbalistu zaplacena. Z Fiorentiny neodešel jen skvělý útočník, ale také kus klubové historie, o tom, že na Fiorentinu nikdy nezanevřel svědčí také to, že když v prvním zápase mezi Fiorentinou a AS Římem hraném na Artemio Franchi skóroval, neradoval se a pouze se svěšenou hlavou odešel na svouji polovinu hřiště. AS Řím si nákupem Batistuty de facto zajistil titul. Gabriel dovedl tým z hlavního města k titulu poprvé od roku 1983. Na této cestě za titulem nastřílel celkem 20 branek.

Následují sezonu Batiho sužovaly problémy se zraněním a i když se snažil, nedával tolik branek jako dřív. V následující sezoně pak začal být v týmu ASR přebytečný a v zimě odešel na hostování do Interu Milán. Během této sezony však kvůli zranění kolene mnoho nenahrál. V létě 2003 se rozhodl pro lukrativní nabídku z Kataru, nastouil zde do týmu Al Arabi. Setkal se zde v jednom týmu s bývalým spoluhráčem z Fiorentiny němcem Effenbergem.

Konec hráčské kariéry

Po skončení s aktivní kariérou jakoby na fotbal zanevřel. Dlouhé roky o něm nebylo vůbec slyšet, z Argentiny jen občas prosakovaly informace, že na tom není zdravotně nejlépe. Dlouhé roky musel věnovat kolenům, sužovaly jej bolesti, kvůli kterým nemohl vůbec chodit a až několik operací a roky rehabilitace mu pomohly vrátit se do společenského života.

Na své padesátiny se vrátil do Florencie, do svého města, které mu ukázalo, že na něj fanoušci ani náhodou nezapoměli. Při té příležitosti se sešel i s klubovým vedením, uvidíme zdali v budoucnosti bude opět platit spojení ACF Fiorentina a Gabriel Batistuta.