Giancarlo Antognoni

L’unico dieci, Giancarlo Antognoni je bezpochyby největší legendou v historii klubu

Giancarlo Antognoni spojil celou kariéru s Fiorentinou

Giancarlo Antognoni a Fiorentina utvořili jedinečné pouto, Antognoni se stal pro fanoušky vzorem věrnosti a ztělesňuje nedostižné měřítko pro všechny své následovníky. Patnáct let v dresu nestačilo, Giancarlo Antognoni je i dnes nedílnou součástí klubu coby Club Manager.

Giancarlo Antognoni

Giancarlo Antognoni, l’unico dieci

(foto: wikipedia.it)

Antognoni a Fiorentina, věčné spojení

Giancarlo Antognoni je bez nejmenších pochyb tou největší legendou v historii Fiorentiny. Na konci 70. a na začátku 80.let byl tím nejlepším italským playmakerem. Vynikající záložník, který měl obrovský přehled o dění na hřišti a svými geniálními přihrávkami vytvořil nejeden gól. Po dobu patnácti let byl ústřední postavou sestavy Fiorentiny. Ve své době byl jediným italským reprezentantem z týmu Fialek. Fanoušci mu přezdívali «il bel Antonio» – «nádherný Antonio».

Do Fiorentiny přestoupil v roce 1972 z Asti, týmu nižší soutěže Serie D. V říjnu téhož roku ve fialovém dresu debutoval, stalo se tak při vítězství 2:1 ve Veroně. Ve 33 letech odehrál poslední utkání ve své kariéře, Fiorentina tenkrát vyhrála 1:0 nad Atalantou Bergamo. Byl také jedním z nejdůležitějších hráčů italské Squadry Azzury, která v roce 1982 vyhrála mistrovství světa, bohužel se však ve finále proti Západnímu Německu neobjevil, důvodem bylo zranění ze semifinálového zápasu s Polskem.

Svou vlast reprezentoval celkem 73x, nejvíckrát ze všech hráčů Fiorentiny v historii. V dresu Itálie měl premiéru v zápase s Holanďany (1975), derniéru si odbyl v utkání s Československem (1983). Giancarlo je také držitelem klubového rekordu v počtu utkání odehraných v Serii A, celkem jich ve své skvělé kariéře odehrál 341.

Mezi fanoušky je určitě oblíbený také proto, že svůj milovaný klub nikdy neoustil. «Miluji Florencii a také fanoušky Fiorentiny, kam bych chodil?» Takto vždy reagoval na dotazy týkající se jeho možného přestupu. Bohužel, za celou svou kariéru vyhrál pouze jednu klubovou trofej, byla to Coppa Italia v roce 1975. V roce 1981 byl s klubem velice blízko zisku Scudetta, naneštěstí Fiorentině titul o bod «ukradl» Juventus.

Fiorentina i po skončení kariéry

Poté co v létě 1987 opustil fialové barvy, zamířil na dva roky do švýcarského Lausanne. Po skončení hráčské kariéry se záhy vrátil zpět do svého klubu, tehdy ještě vlatněného rodinou Cecchi Gori. Postupně vystřídal různé role, od skauta až po sportovního ředitele, z jehož pozice zařizoval přestup Ruie Costy. V roce 1993 se krátkodobě stal i trenérem, ale sestup do druhé ligy neodvrátil.

Fiorentinu opustil v roce 2001 když kulminovaly jeho neshody s Vittoriem Cecchim Gorim, pověstný pohár trpělivosti přetkl v momentě, když tehdejší president Fiorentiny donutil k rezignaci tureckého trenéra Terima. Následně pracoval pro italský svaz, doprovázel mládežnické výběry po světě.

Zpět do světa Fialek zamířil v roce 2017, původně coby velvyslanec pro oficiální příležitosti (např. losování Europa League). O rok později následovalo povýšení do role spojky mezi hráčskou kabinou a vedením klubu.