Není to tak dávno, co jsme se těšili z příchodu dalšího českého fotbalisty do fialových barev. Jan Hable se však do prvního týmu – tehdy ještě pod vedením trenéra Prandelliho – neprosadil a vydal se na fotbalovou pouť, která jej zavedla i do Řecka. Teď se v sedamdvaceti letech rozhodl opustit vrcholovou kopanou, bude se věnovat podnikání a fotbal bude hrát už jen pro zábavu a žízeň.
Vzpomínáte si ještě? Bylo léto 2007, Fiorentina se připravovala na sezónu, dorazily posily jako Franco Semioli, Pablo Daniel Osvaldo či dokonce Christian Vieri. Tehdejší sportovní ředitel Pantaleo Corvino ale nezapomínal ani na mládežnický tým a z Hradce Králové přivedl tehdejšího českého reprezentanta do sedmnácti let, jenž na sebe upozornil na ME této věkové kategorie.
Corvino jak bylo jeho (ne)dobrým zvykem nešetřil přívlastky a přirovnáními, «uvidíte, tohle bude nový De Rossi, dokázali jsme porazit konkurenci v podobně Celticu a Interu!» A tak Jan Hable dorazil, Fiorentina za jeho přestup zaplatila necelých 800.000€. Ve fialovém vydržel jen rok a půl, zpočátku jej trenér juniorky Guidi chválil, «potřebuje zesílit, ale určitě se prosadí, má předpoklady pro hru ve tříčlenné záloze.»
V lednu 2009 ale byl Hable zpátky v Česku, na hostování zamířil do Ostravy, kde setrval dvanáct měsíců. Neoslnil, a tak jej čekal návrat do Itálie, zájem o jeho služby mělo Ascoli, které jej získalo z Fiorentiny do spoluvlastnictví. To se časem změnilo na trvalý přestup, ale Jan Hable putoval dál, až do řecké Kerkyry, kde strávil zřejmě nejúspěšnější část své hráčské kariéry.
Poté, co se řecký klub dostal do finančních potíží, zamířil na své druhé ostravské angažmá, než se nakonec vrátil zpět do Hradce Králové. Jeho kariéru sužovala zranění a tak se již v sedmadvaceti letech rozhodl pověsit kopačky na hřebík, alespoň tedy ty profesionální. Jan Hable bude dál hrát krajský přebor v Náchodě a věnovat se naplno svému podnikání.
Úryvek z rozhovoru pro IDnes z 22. února 2016, zde si jej můžete přečíst v plném znění.
Před devíti lety jste jako sedmnáctiletý přestoupil do italské Fiorentiny. Tehdy to byla obrovská šance, ale zůstala naplněna ne tak úplně. Jak dnes své tehdejší rozhodnutí posuzujete?
Po fotbalové stránce těžko říct, nedá se totiž posoudit, jestli by bylo lepší zůstat v Česku a vykopat se tady, nikdo neví, jak by to dopadlo. Váhal jsem tehdy, ale na druhé straně taková nabídka už nemusela přijít. Hodně mi to dalo v osobním životě, poznal jsem spoustu lidí. Šel jsem v době, kdy jsem ani neměl dodělanou střední školu, byla to taková složitější zkouška z dospělosti. Začátek nebyl tak o fotbale, jako o tom sám o sebe se tam postarat. Byl jsem tam tehdy s Ondrou Mazuchem (dnes hráč Sparty Praha – pozn. autor), byli jsme odkázáni sami na sebe, jednou za dva měsíce přijeli naši nebo Mazuchovi a to bylo všechno.
Do prvního týmu Fiorentiny jste se nikdy nepropracoval, měl jste vůbec šanci?
Zpočátku to tak trochu vypadalo, ale pak už bylo stále jasnější, že ne. Tehdy Fiorentina kupovala každý půlrok nějakou hvězdu, prosadit se bylo těžké. Bral jsem to tak a mým cílem bylo dostat se fotbalově co nejvýš, co nejvíc se naučit.
