Iakovenkova bilance ve fialovém: Tři zlomky utkání a 73 odehraných minut
Dnes již bývalý hráč Fiorentiny Oleksandr Iakovenko se v rozhovoru pro Firenzeviola.it pustil do svého bývalého zaměstnavatele velice nevybíravým způsobem – obviňuje Fiorentinu, že mu zničila kariéru.
V poslední lednový den se Iakovenko dohodl s Fiorentinou na předčasném rozvázání kontraktu, dle kterého měl ve fialovém strávit ještě dalších šest měsíců, jen aby o několik dní později podepsal smlouvu se slavným Dynamem Kyjev.
«Doufám, že se mi podaří opět nastartovat mou hráčskou kariéru. Po tom co jsem si prožil v posledních měsících ve Florencii se opravdu nemohu považovat za fotbalistu» – údernější vstup si lze představit jen stěží. «V mém novém klubu se ke mě chovají jako k hráči, těším se, že zase budu hrát fotbal.»
Jak proběhly necelé tři sezony, co jsi byl kmenovým hráčem Fiorentiny?
«Do Fiorentiny jsem přestoupil z Anderlechtu, kde jsem hrával i Champions League. Můj kontrakt se nachýlil ke konci a tak jsem měl opravdu hodně nabídek, včetně té na setrvání v dresu Anderlechtu. Jakmile jsem se ale dozvěděl o zájmu Fiorentiny, neváhal jsem ani okamžik. Hrát v Serii A bylo mým snem, během první letní přípravy jsem patřil k nejlepším hráčům a tak jsem čekal, že budu hrát. Jenže to se nestalo, v podstatě jsem se nepodíval na hřiště. Pochopil bych, kdybych nehrál dobře, jenže mě ani nedali šanci se ukázat.»
Po tom co jsem si prožil v posledních měsících ve Florencii se opravdu nemohu považovat za fotbalistu.
Bylo to z rozhodnutí trenéra? Jaké jsi měl se dvěma kouči co jsi ve Fiorentině zažil vztahy?
«Nevím, někdo z klubu rozhodl, že nebudu hrát, ani nevím proč. Vincenzo Montella se mě choval vždy s úctou a vstřícně, nikdy jsem s ním neměl nejmenší problém. A ani se Sousou, i když jsem s ním mluvil vlastně jen jednou. V létě mi oznámil, že od klubu dostal seznam hráčů, se kterými počítat… Já na něm nebyl a i když jsem o to prosil, nevzali mě ani na letní soustředění.»
V létě jsi odmítl několik nabídek na přestup, proč?
«V létě se stala divná věc. Když jsem byl na dovolené, z klubu zavolali mému agentovi, že by mě rádi prodali a že mají zájemce. Já jsem ale předtím na hostování v Holandsku hrál velmi dobře, a tak jsem věřil, že se dokážu probojovat do sestavy, o odchodu jsem tedy zpočátku vůbec neuvažoval.»
Co se stalo pak?
«V létě, když byla Fiorentina ještě bez trenéra mi z klubu oznámili, že se mnou nepočítají. Těsně před koncem letního přestupního termínu přišla jedna konkrétní nabídka na přestup, ale odmítl jsem. Nechtěl jsem brát rodinu do cizího prostředí, kde jsem nikdy nebyl.»
Opravdu jsi po dvou hostováních čekal, že dostaneš šanci v kádru Fiorentiny?
«V Málaze jsem měl dobrý start, hned v prvním utkání jsem skóroval, pak mě trochu přibrzdilo zranění, ale když jsem byl v pořádku, hrál jsem a klub se v klidu zachránil. A stejně tak v Holandsku, hrál jsem pořád v základu. Ani jeden z klubů ale neměl dostatek peněz, aby mě mohl z hostování vykoupit, v obou případech se jednalo o krátkodobou výpomoc.»
Proč jsi se nesnažil odejít dřív?
«Hlavně se mi nelíbilo, že mě k odchodu nutili. Ať si dávají rozkazy třeba svým dětem, ale mě ne! Navíc mě nenechali pořádně absolovovat letní přípravu, nebyl jsem v kondici a kdybych v létě někam odešel, bylo by to ode mě neprofesionální a neprozíravé, stejně bych nehrál.»
Jaké jsou tvoje vzpomínky na Florencii?
«Měl jsem vždy nepříjemný pocit, že se mě někteří lidé snažili očerňovat, bezdůvodně mě pomlouvali. Ale Florencii jsem si zamiloval, s rodinou máme mnoho zážitků a vzpomínek, můj syn se ve školce naučil Italsky. A moje manželka je malířka, tak si dovedete představit, jak byla z Florencie nadšená. Zanechali jsme ve Florencii spoustu přátel a míst, která jsme si zamilovali.»
