Krásné a složité branky, Vlahovićovo specialita
Dvě branky proti Sampdorii, gól v Neapoli, a dvě pro tým nic neřešící trefy proti Cagliari… A pak ona individuální akce, na jejímž konci byl tolik nečekaný, ale o to cennější zásah, jenž v závěru zápasu znamenal remízu s Interem. Žhavý kandidát na fialový gól roku. Ale především, ochutnávka toho, co čerstvě dvacetiletý srbský útočník Dušan Vlahović dovede.
Vraťme se ještě jednou k oné třefě, Boatengův nákop, zoufalé odehrání míče, žádný úmysl za tím nehledejme. Ale i tak tato situace zmátla Godína a míč se dostal na nohu Vlahovićovi, jenž jej skoro omylem perfektně zpracoval. Omylem ne proto, že by to neuměl, ale kdyby mu míč mírně nepoodskočil, celá akce by nejspíš skončila v samotném zárodku. De Vrij je od Vlahoviće nějakých deset metrů a ještě je tam Škriniar, jenž se chystá útočníka Fiorentiny zkřižovat.
Dušan Vlahović se nachází od soupeřovy branku dost daleko – téměř půl hřiště, navíc coby hráč měřící metr devadesát nepatří k vyhlášeným rychlíkům. Přesto se vydává rovnou směrem k brance soupeře, Boateng pohybem získává pozornost De Vrije a zatímco Škriniar se snaží Vlahovićovi zúžit střelecký úhel. Slovenskému zadákovi se to celkem daří, až na to, že Vlahović k překvapení všech dokáže prudkou střelou křížem překonat zkušeného Handanoviće a na tribunách mohou propuknout oslavy!
Opakované záběry pak ukazují, že v momentě střely Vlahovićovi úlohu ztížil trávník, míč se jakoby mírně zasekl. I přesto se ale srbský dlouhán dokázal trefit tak jak chtěl… vlastně možná ještě lépe.
Problém prosadit se mezi dospělými
Mezi dospělými své první dvě branky ve fialovém dresu vstřelil Vlahović v srpnovém duelu předkola Coppa Italia. Fiorentina prohrávala s třetiligovou Monzou, směrem dopředu se mužstvu tehdy ještě vedenému Vincenzem Montellou nevedlo. Vlahović se na hřiště podíval v pětasedmdesáté minutě a během pouhých deseti minut dvěma góly zápas otočil.
Přesto jeho prvopočátky ve Fiorentině nebyly vůbec snadné. Jeho rodištěm je Zemun na bělehradském předměstí, odkud pochází další bývalí slavní srbští, již coby patnáctiletý podepsal profesionální kontrakt s Partizanem (a stal se tehdy vůbec nejmladším hráčem pod smlouvou v historii tohoto slavného klubu). V šestnácti letech, poté co v juniorce vstřelil 32 branek v 15 zápasech byl povolán do áčka, kde také debutoval. Okamžitě se stal středem zájmu mnoha velkoklubů, Pantaleo Corvino však využil svých konexí a podobně jako když Fiorentinnu posílil Stevan Jovetić, talentovaného útočníka věhlasnějším zájemcům vyfoukl před nosem.
První kroky v Itálii ale pro Vlahoviće nebyly snadné. Přes půl roku nemohl hrát, kvůli problémům s pracovním povolením. Debutoval ještě za vlády Stefana Pioliho, shodou náhod proti Interu, a po centru Biraghiho byl velice blízko své první brance. Nakonec si však na gólovou oslavu musel počkat rok, až do zmíněného pohárového zápasu s Monzou. Mezitím oblékal dres fialové juniorky, kde své soupeře převyšoval minimálně o dvě kategorie, přesto však, dokonce i Simeoneho tehdejší střelecké krizi navzdory, dlouho nedostal vážnější šanci v áčku.
Dušan ale nemá ve zvyku se vzdávat. Stal se vůbec prvním hráčem narozeným v roce 2000, jenž oblékl dres Fiorentiny. A předtím na sebe upozornil ve finále Coppa Italia juniorek, když umlčel rasistické urážky fanoušků soupeře penaltou proměněnou na způsob Antonína Panenky.
Zlatan Ibrahimović, idol a příměr
Tak jako mnoho jiných útočníků obdobných fyzických předpokladů a s původem na Balkáně, ani Vlahović se nevyhne přirovnání k Ibrahimovičovi. Což mu ani nevadí, Zlatan je totiž jeho idolem. Jedním z problémů, kterým musel Dušan ve fialovém čelit, je změna oproti srbské lize, ve které soupeře válcoval díky své fyzické síle. Oproti Ibrahimovićovi však má Dušan mnoho kvalitativních nedostatků, jeho technika a kontrola míče není zdaleka prvotřídní a nepatří zrovna ke kreativním typům.
V mnoha zápasech musel hrát zády k brance soupeře, což mu ale vůbec nevyhovuje. Jeho největší předností je, když se rozjede coby lokomotiva – to jej nedokáže zastavit nikdo, Škriniar by nám mohl vyprávět.
Coby pojítko ke Zlatanovi bychom mohli zmínit krasné a složité branky. Zároveň ale musíme dodat, že Vlahović se dokáže prosadit ve složitých situacích, je ovšem neuvěřitelné, kolik mnohem snadnějších šancí Dušan neproměnil. A zde se musíme vrátit k dalšímu z jeho nedostatků, pravou nohu má v podstatě jen na okrasu, což jej v mnoha situacích dost omezuje.
Dušan Vlahović je staromódní typ útočníka, nikdy nebude zářit ve složitých schématech. Potřebuje prostor a pohyb. Schválně, kolik z vás si při té brance proti Interu vzpomělo na Gabriela Batistutu?
